Bible ladění bicích nástrojů
(verze
3)
Volně
přeloženo z anglického originálu Prof. Sound's Drum Tuning Bible sestavenou americkým bubeníkem Scottem
Johnsonem (a.k.a. Prof. Sound)
(modře vyvedené poznámky v závorkách má na svědomí moje
maličkost, červeně jsou pak původní anglické názvy)
překlad Sam Jr. 2008 ©
Autor a majitel
stránek: Prof.Sound
Tento materiál je zdarma
k použití, ale nesmí být měněna, veřejně publikována bez předchozího
souhlasu autora (doufám, že se za tenhle překlad
Prof.Sound nezlobí). Vše co obsahuje
odráží můj názor na věc a není to propagace žádného výrobce nebo prodejce.
Tyto stránky jsou kladně hodnoceny
častěji než kterékoliv jiné zdroje o ladění bubnů. Proč? Zaprvé nejspíše proto,
že jsou zadarmo a hned po té, protože zřejmě fungují.
Nemusíte
číst tuto kapitolu a můžete přeskočit dále, když myslíte, že znáte celkový
koncept funkce bubnu. Sekce o ladění je nejspíš důvod proč čtete tyto řádky,
ale řeknu vám, že i mnoho ostřílených bubeníků zde našlo mnoho „dalších“
užitečných informací, takže si myslím, že se k těmto stránkám
v nějakém bodu vrátíte … teda alespoň doufám.
Poslední bod, koncept v sekci
ladění je univerzální základ. Pro malý buben (snare)
a velký buben (kick) musíte
přejít do příslušných sekcí.
Tato verze bible je 3. vydání. Čas
ukázal, že mnozí by rádi věděli víc než sem se snažil vysvětlit
v předcházejících verzích. Tato verze je tedy již značně rozsáhlá, snaží
se pokrýt všechny úrovně čtenářů a zahrnuje mnoho vašich komentářů, což opět
znamenalo další text. Mě trvalo 3O let než jsem dokázal popsat, co se teď
můžete naučit během několika hodin.
Pokud se s laděním neúspěšně potýkáte
už nějaký ten rok nebo jste úplní začátečníci, má pro vás určitě význam přečíst
stránku po stránce od shora až dolů. Je to tu uspořádané, tak aby bylo
vysvětleno proč věci fungují tak jak fungují.
Co je
nového?
V této verzi bible najdete
podrobněji popsáno co slyšet při ladění. Rozšířil jsem sekci o výběru blan,
úlohu mikrofonů a elektroniky. Také zde naleznete definice termínů, které se
používají k popisu zvuku, což nám usnadní komunikaci a umožní snadnější
pochopení mých myšlenek.
Detailně se pustíme do konstrukční
stránky bubnů, popisu dřeva, kovů, rozměrů a jak se to vše promítne do zvuku a
ceny. A poté naťuknu správný výběr
činelů a bicí soupravy.
V dnešní době elektronických
obchodů požadujeme raději nižší cenu než poskytnuté služby/servis. Připouštím,
že může být skrze váš omezený rozpočet použití tohoto konceptu těžké. Ale mějte
otevřenou mysl, protože i když budete nakupovat přes internet, tento koncept
vám pomůže věci vytřídit a ulehčit vám výběr.
Výběr nástrojů v místních
kamenných obchodech se zdá stále menší a zaměřený na začátečníky a středně
pokročilé hráče. Pokud tedy chcete vybrat profesionální nástroj, který odrazí
vaši osobnost, musíte bohužel čas, který byste jinak mohli věnovat přemýšlení a
vybírání, strávit cestováním.
Co lze
očekávat/kdo může ladit?
Zeptejte se jakéhokoliv uznávaného
producenta jak udělat dobrou skladbu a většina z nich vám řekne, že dobrý
bubeník je podstatná součást. Začátečníci by měli vědět, že je mnohem
důležitější dobře naladit a hrát vyrovnaně, než hrát úderů co jen je to možné a
přitom mít špatný zvuk. Uznávaní zvukaři vám řeknou, že pokud bubeník
umí ladit a dokonale hrát, tak se zvukem už nemusí prakticky nic dělat. Takže jako důležitou součást téhle záležitosti
neprodávejte svou kůži lehce. Bubeníci musí hodně vědět o tom jak funguje zvuk.
Bubeník musí být k ladění schopen
slyšet rozdíl ve výšce tónu (pitch)
a jeho barvě (timbre). Někteří lidé tyto rozdíly
neslyší (nemají dobrý hudební sluch) – těm bych
doporučil investovat peníze do nějakého softwaru pro
“trénink uší”. Takové programy jsou na počítač k sehnání a naučí téměř každého
slyšet rozdíly ve výšce ladění. Tato příručka vás to nenaučí.
Hudební schopnost hry na bicí nástroje není synonymem pro technické
pochopení problému, schopnosti naladit soupravu nebo vysvětlit jak vzniká zvuk.
Na různých internetových fórech koluje mezi bubeníky všech úrovní spoustu
dezinformací a mýtů, které ale také můžete získat třeba i od prodavače
s hudebními nástroji. Tato bible je můj pokus vám dát přesné informace.
Nemůžu dostatečně zdůraznit, že ladění dá opravdovou práci. Tato příručka neříká „udělej 2 otáčky na jedné straně a pak několik
dalších na druhé straně“, jde do všech detailů bubnu, jeho konstrukce, ladění a
má snahu naučit ty, kteří opravdu chtějí pochopit co jeho celá souprava dokáže
a jak to použít v praxi. Chce to čas, trpělivost, trochu přemýšlení a práce.
Pro opravdové pochopení jak vaše
souprava reaguje na ladění musíte počítat se třemi, ne-li více, hodinami
na každý buben v soupravě.
Zabere to mnohem méně času, když už
víte co očekávat, což je možnost jak rychleji naladit a dostat dobrý zvuk.
Takže když věnujete nějaký čas přečtení celé „bible“, mělo by vám to pomoci při
výběru a ladění soupravy k naplnění vašich snů.
Fakta o bubnech
1. Interval ladění mezi bubny je více
důležitý než si uvědomujeme a rozměr je klíč k dosažení stejné resonance a
nárůstu tónu (intervalu) mezi bubny. Průměr bubnu má pak větší vliv na výšku
ladění než hloubka korpusu. Hloubka korpusu ovlivňuje zřetelnost zvuku a
rezonanci – viz kapitola “Hloubka korpusu
versus průměr".
2. I velmi
malé povolení/utáhnutí (rozladění) jednoho ladícího šroubu může mít výraznější
vliv na výšku tónu, zejména při použití silného, tuhého ráfku (lité ráfky –
diecast). Povolení/utáhnutí ladícího šroubu na rezonanční straně je více
náchylné ke změně výšky tónu než na straně úderné. Jedno jednoduché pravidlo na
zapamatování (za předpokladu, že je buben dobře naladěn) je “úderná pro pocit
/odraz, rezonanční pro výšku tónu”.
3. Zvuk a naladění, které funguje
v malém prostoru nebude vhodné pro velké prostory.
Musíte zvážit která složka vašeho zvuku se bude přenášet (prolézat) do publika.
Co posluchač slyší? Je to úderná strana sejmutá mikrofonem nebo rezonanční jen
přirozeně akusticky? Která je hlavní …
4. Každý buben zní jinak
posloucháme-li jej z různé vzdálenosti. Je to záležitost vlnění a
odrazů. Co může znít dobře bubeníkovi při hraní, může znít
příšerně posluchačům. Je důležité poodstoupit a poslechnout si soupravu z různých míst
a vzdáleností a také při hře ostatních nástrojů (např.
si přizvat si nějakého bubenického kolegu). Projít
se kolem soupravy a podle toho zvolit typ blan a ladění. Vyšší ladění soupravy je
průraznější než ladění nižší.
5. Výběr
blan pro hraní s mikrofony bude jiný než při hraní na neozvučenou soupravu. Ve
velkých prostorách s nazvučenou soupravou tzv. na blízko je klasika použít
dvojvrstvé blány, protože jejich zvuk je tlumenější nebo kontrolovanější.
Dostanete kratší dávku energie, která se skrze velký prostor a ozvěnu dostane k
posluchačům se zpožděním. Stejně tak velké prostory vyžadují “zjednodušení” hry
a přechodů, protože posluchači neslyší detaily.
6. Hodně
rezonující souprava může být pro zvukaře noční můra. Zatímco pro bubeníka tento
zvuk bude inspirující, tak ve velkém prostoru nebo při nahrávaní může kvůli
přeznívání a dlouhému dozvuku být výsledkem “špinavý”
zvuk míchající se v celkovém zvuku (mixu) s jinými nástroji hradicími ve
stejném frekvenčním pásnu.
7. Poznejte dobře mikrofony, když hodláte použít, už malá změna polohy
má za následek obrovský zvukový rozdíl. Například, umístění mikrofonu blízko
kraje bubnu přinese vysoko laděné přeznění, ale přesun více do středu bubnu to
dramaticky redukuje.
8. Zvuk, který slyšíme doma z CD, není to jak buben skutečně
zní. To co slyšíme je při nahrávání pozměněný zvuk podle přání producenta nebo
umělce, tak aby pasoval do celkového zvuku nahrávky. Elektronické zařízení s
názvem kompresor použité na bubnu může zdůraznit atak paličky nebo beateru a to
až za nepřirozenou hranici. Může také přidat až velmi nepřirozeně hluboké basy
na kopák nebo floortomy. Zařízení zvané “trigery” přenese akustickou energii
úderu paličky na elektrické napětí, kterému je pak v bubenickém modulu
(sampleru) přiřazen zvuk (sampl) jaký si vyberete. To pak může být jakýkoliv
zvuk od tlesknutí až po bouchnutí dveří nebo třeba i brnknutí na kytaru
kdykoliv udeříte na blánu. Tvoření unikátních zvuků smícháním elektronického
zvuku s akustickým je v dnešní době zcela běžná praxe. Z tohoto
důvodu se vám bez znalosti a použití elektroniky nemusí podařit dosáhnout zvuku
vašeho idolu.
9. Levnější nemusí znamenat horší, v některých případech to může
být lepší k dosažení požadovaného výsledného zvuku – viz. kapitola
Konstrukce.
10. Ventilační otvor dovoluje korpusu dýchat, vyrovnávat atmosférické změny a eliminovat vnitřní (ve
dřevě obsaženou) vlhkost, používáme-li obě blány. To je typický problém při přechodu
ze studeného prostředí do teplého – asi jako rosící se okno. Jeden
nebo dva ventilační otvory v korpusu mají na zvuk malý vliv. Ale systém velkých
otvorů nebo děr v korpusu může udělat buben extrémně hlasitý a jasně znějící (viz. tzv. “vented snare
drums”).
11. Počáteční
přehnané přepnutí blan – tohle téma je sporné a dle mého názoru často vyjímané
z kontextu. Já věřím, že byste měli usazovat blány na všech bubnech tímhle způsobem a že to je
jeden z nejdůležitějších a nejčastěji opomíjených kroků k získání
dobrého a hutného zvuku bubnu. Blány pak drží lépe ladění. Na druhé straně je
argument, že pokud je přepnete, blány pak tolik nevydrží a nelze je naladit
nízko. Zní to logicky, ale oba koncepty jsou správné s několika výjimkami,
takže budete muset zvážit, co je ve vašem případě důležité. Tato bible se drží
konceptu, že je blány nutné usadit přepnutím až téměř na maximum.
Úderná blána řídí atak a
s ním spojený „cink“ po úderu paličky.
Rezonanční blána vytváří rezonanci a dozvuk (sustain), má zásadní vliv na
přeznívání a obohacuje barvu zvuku.
Barva zvuku (timbre) a jeho výška (pitch)
nejsou jedno a to samé. Pojem barva zvuku se týká celkového charakteru bubnu,
různá kvalita zvuku daná přezněním. Skutečnost, že je jeden buben jasnější (brighter) a druhý vřelejší (warm)
je vyjádřena pojmem barva zvuku. Základní tón, což je bod ve kterém je buben
nejotevřenější (open) a krásně rezonuje je tzv. „sweet spot“ každého
jednotlivého korpusu bubnu a řídícím faktorem je zde konstrukce korpusu a nelze
ho proto bez zásahu do konstrukce měnit.
Naopak výška tónu se laděním blány zvyšuje nebo snižuje. Takže například
12" buben daného materiálu průměru a hloubky může mít základní tón Ais, na
kterém bude hrát nejlépe, ale ještě bude hrát
v rozsahu řekněme od G do Dis. To jestli bude jeho charakter basový nebo
středový je pak barva zvuku.
Zatímco se většina bubeníků zaměřuje na
zvuk z úderná strany, většina posluchačů slyší něco úplně jiného. Často
buď bubeník nebo posluchač slyší zvuk který je výborný nebo naopak otřesný,
záleží na úhlu pohledu? Někteří bubeníci mají rádi velmi mrtvý zvuk a diví se,
že bubny neprolézají k posluchačům? Zvukaři umisťující
mikrofony blízko bubnu milují mrtvý zvuk, protože sejmutý zvuk je konkrétní.
Jiní bubeníci mají rádi velmi živý zvuk, protože je pro ně inspirující, ale
pokud takovou soupravu snímáme „na blízko“, je zvuk nekonkrétní, rozmazaný a
zvukaři se můžou zbláznit a vytahují lepící pásku (gaffu, kobercovou nebo
takovou tu stříbrnou „duct tape“) a chtějí všechno polepit. Musíte ladit pro
posluchače. Musíte rozumět co vlastně znamená pojem „posluchači“. Realita je
taková, že technika snímání může hrát ve zvuku obrovskou roli a že existuje
mnoho cest jak to napravit – přes výběr mikrofonů, jejich umístění až po ladění
a výběr blan.
Pojem „posluchači“ může mít formu sluchátek, páru
reprobeden, někoho kdo sedí 3 nebo 15 metrů daleko, kostel nebo celý stadion. A
také zahrnuje metodu jakou zvuk posloucháte, např. přes mikrofony nebo ušima.
Jinými slovy, pojem „posluchači“ znamená vaše konečné úsilí být slyšet. Takže
podle toho laďte a pochopte vliv každé varianty na zvuk. Jeden typ ladění
prostě nefunguje pro všechno.
Pokud použijeme mikrofony, je potřeba vědět jak
konkrétně použité typy mikrofonů a jejich umístění ovlivní zvuk, protože každý
mikrofon má svůj vlastní „zvuk“ a může dramaticky měnit výsledný tón – viz
kapitola „Mikrofony“. Pokud nemáte na
výběr z různých mikrofonů, pak vás čeká zkoušení jak
nejlépe sejmout blánu (např. pískovanou, jednoduchou, dvojvrstvou, tenkou,
atd.) na základě vlastností určitého mikrofonu.
Každý buben má „sweet spot“
v centru blány. Čím je buben menší, tím je tento bod (oblast) menší. Pokud
pravidelně hrajete mimo střed, buben vytváří celkově více přeznění (overtones) a
ladění je více rozhodující. To, že buben funguje, je vzájemný vztah mezi oběma
blánami. To je zásadní důvod proč si projít ladící cvičení zmíněná výše, která
vám tyto vztahy objasní. Ovšem pro jejich efektivní zapojení musíte pochopit co
slyšíte a proč.
Když udeříte na buben, uši slyší
především atak a základní tón bubnu, zvuk hlavičky paličky (stisk tip) může být
zdůrazněna rezonanční blánou a k tomu se vztahuje přeznění. Přeznění se
vytrácí se vzdáleností, ale z krátké vzdálenosti může být velmi silné.
Přeznění tak je také podstatná složka pro přenos zvuku bubnu přes ostatní
nástroje k posluchačům. základní. Síla vložená do úderu je základ pro
získání nejlepšího tónu/přeznění z rezonanční blány. Vezměte do úvahy, že
když hrajete lehce na bubny s hlubokými korpusy, je mnohem složitější
dostat z bubnu dobrý zvuk, protože rozkmitáváte spodní rezonanční blánu omezenou energií, kterou vkládáte do
úderu. Když jsou vaše údery slabší je snazší dostat vyrovnanější zvuk na méně
hlubokých bubnech. To jak bubeník udeří je ten nejzákladnější prvek
v tvorbě zvuku.
“Power” odpovídá vzduchovému válci,
který rozkmitá rezonanční blánu. Takže použijeme trochu logiky. Delší válec
vzduchu vyžaduje větší sílu pro rozkmitání protější blány. To ale také znamená, že
doba od úderu paličky po rozkmitání rezonanční blány je delší. To má za
výsledek tlustší zvuk, který zní déle, zatímco mělčí buben je zvukově
konkrétnější a zní kratší dobu.
Položením bubnu na měkký povrch jako je koberec
můžete izolovat zvuk jedné blány a tak zkontrolovat, jak je sama o sobě
naladěná. Lehce a stejnou silou poklepejte na blánu asi 2,5cm od ráfku postupně
u každého ladícího šroubu. Naladěná blána má při zachování stejné síly a
vzdálenosti ve všech bodech stejný tón. Říkám, že by tóny měli být stejné, což
ne vždy odpovídá stejnému odporu ladícího klíče při otáčení. Když jsou všechny
tóny stejné a poměr fází mezi blánami je správný, tak bude tón bubnu krásně
čistý. Tohle je mnohem podrobněji vysvětleno v kapitole „jak ladit“. Pokud
to děláte s bubnem v ruce nebo na stojanu, slyšíte tento tón mnohem
hůře.
Konstrukce blan a jejich
koncept
Pískované blány jakékoliv značky nebo modelu jsou
na rozdíl od příslušných čirých verzí považovány za zvukově vřelejší nebo
měkčí. Čiré blány jsou naopak považovány za jasně nebo čistě znějící, čímž je
myšleno, že vyzvednou vysoké tóny ataku paličky a rezonance bubnu. Někde mezi
pískovanými a čirými blánami jsou zvukově tzv. „ebony“ blány, často popisované
jako zvukově tlustší a temnější než čiré verze odpovídající specifikace. Ebony (černé) blány, ačkoliv jsou většinou vybírány kvůli
vzhledu, mají vřelejší přeznění, ale stále jasný atak. Kevlarové blány a blány
z Aramidových vláken (populární na malý buben u silových hráčů) jsou
navrženy pro extrémní trvanlivost. Jsou to blány na pochodové bubny a snesou i
extrémní zacházení. Jsou známé pro svůj typický suchý staccato zvuk a můžou být
napnuté až tak extrémně, že na normálním malém bubnu by se takovým napětím už
vytrhly mušle, případně se deformoval korpus nebo ráfky.
Největší rezonanci získáme použitích stejného typu
blan na hrací i rezonanční straně, protože polymer stejné tloušťky bude při
stejném napnutí kmitat stejně. Úvaha, že silná tlumená úderná blána a tenká
rezonanční blána bude vytvářet vřelý, basový zvuk a bude hodně rezonovat je
mylná. Je zcela běžná dezinformace, že když máme hodně tlumené úderné blány a
použijem tenkou rezonanční blánu, dostaneme vřelý, hodně basový zvuk a hodně
rezonance. Ve skutečnosti tenčí rezonanční blána má vyšší tón, který se ale většinou snažíme ve zvuku bubnu eliminovat a basové
frekvence mají kratší dobu trvání (dobrá kombinace pro toho, kdo má rád zvuk
jednoduchá blány, ale hraje opravdu silně). Naopak tlustší blány – pískované
nebo tenké dvojvrstvé mají více hmoty, kterou pokud už je v pohybu, lze
hůře zastavit. Z toho důvodu tlustší blána mnohem více a déle rezonuje v nízkých
frekvencích než slabší blána. Pro ebony blány je použit vysoký obsah uhlíku. To
přidá materiálu na hustotě, ovšem křehkost se zvýší jen velmi nepatrně.
Výsledný zvuk je trochu oříznutý a postrádá nejvyšší přeznění. Čistě bíle
blány, spíše než pískované, znějí jako ebony.
Pokud do polymeru přidáte skleněný
komponent, bude jeho měrná hmotnost větší a bude křehčí. Takže když uvažujeme o
zvuku malého bubnu, je v něm pak více odražena spodní blána než úderná. Se
struněním se pak řeší otázky jako citlivost (jak snadno se rozkmitá struník) a
jak moc jasná nebo vřelý je výsledný zvuk. Z toho důvodu jsou všechny
rezonanční blány pro malé bubny tenčí než jejich úderné protějšky. Tenká blána
se snadněji rozkmitá/vybudí, má jasné přeznění nebo v případě obsahu skla
sušší ale ještě více jasný a oříznutý tón. Malé vzduchové průduchy jsou
populární skrze některé výrobce a najdeme je na speciálních blánách pro malé a
velké bubny. Jsou to otvory s průměrem od 1/16th (1.5mm) až po
½” (12.5mm). Nelze je zaměnit s velkými otvory v rezonanční
bláně velkého bubnu jak je popsáno v sekci „Otvor v přední bláně“.
Tyto malé dírky velmi rychle zmírňují tlak mezi blánami, rezonanční blána se
hůře rozezní a výsledný zvuk je velmi suchý. Pokud si dáte dohromady tyto
vlastnosti, můžete odhadnou výsledný zvuk ještě než příslušnou blánu nasadíte
na buben.
Pokud ladíte buben s jednou
stranou níže než druhou, tak narazíte na „zóny“ kde buben zní čistě, ruší se
fáze, buben nehraje nebo je slyšet Doppler effect. Doplerův efekt se
projeví tak, že se výška tónu po úderu paličky bude postupně snižovat. Toto bude také patrnější, pokud je úderná a rezonanční blána jiné
specifikace (tloušťky/váhy) a úderná blána je laděná výše/níže než rezonanční
blána. Pokud je nově osazená blána
špatně naladěna nebo je nesprávně usazena, pravděpodobně blánu zničíte a už
nikdy nebude znít tak jak by mohla. To je popsáno v kapitole „Jak
ladit“. Špatné usazení ne vždy znamená nerovnoměrné naladění, jakože jedna
strana je utažená více než druhá. Špatné usazení může být také důsledek použití
ohnutého nebo jinak zdeformovaného ráfku a nebo špatných hran bubnu. Přestože
je pak podle bubenické ladičky měřící napnutí blány nebo odpor ladících šroubů
blána stejnoměrně napnutá, ve skutečnosti je vlivem špatného hardwaru nebo
korpusu napnuta nerovnoměrně nebo na ni působí síly způsobující její šišatost.
No, pokud
se vám podařilo zajít v „ladění“ až takhle daleko, tak to opravdu nejste
moc poučeni jak na to. Ale teď už máte základy pro porozumění konceptu a dále
uvedeným informacím. Jste už také mnohem lépe seznámeni se zvukem bubnu než
lenoši, kteří všechny tyhle odstavce přeskočili. Zbytek je tohoto materiálu je
navržen tak, aby vám dal znalosti pro využití maximálního potenciálu pořízeného
bubnu a dosažení nejlepšího zvuku, tedy takového, který chcete.
Nebuďte
líní a pročtěte si to tu celé!!! J
Dřevo
pro výrobu bicích nástrojů
Všichni znají názvy jako – LÍPA
(basswood), JAVOR (maple), BŘÍZA (birch), BUK (beech), filipínský a africký MAHAGON
(Philippine, African mahogany), atd. Většina z nás zná běžné stromy jako javor,
bříza, buk a má představu jakou barvu má mahagon, ale opravdu rozumíme tomu
proč zrovna tato dřeva jsou používána pro stavbu
bubnů? My (bubeníci) toho opravdu o roli dřeva moc nevíme.
Zvuk je subjektivní
záležitost. Marketing spolu s výrobci nás vede k představě a mnozí
z nás tomu věří, že drahé je vždy lepší. Ve skutečnosti výrobci dají
dohromady „balíček“ navržený pro obchod s danou cenou.
Pořizovací cena je
funkce výrobní ceny a tržní hodnoty (požadavku). Tato kapitola by měla objasnit
proč jsou některé bubny dražší než jiné. Dřevo, stejně jako u nábytku, má
nepatrně co do činění s funkcí, zato však velký vliv na zvuk a povrch.
Lidé mají zažitých
spoustu mýtů a polopravd o dřevě a jeho vlivu na zvuk bubnu. Zde se to pokusím
uvést na pravou míru:
- Zvuk bubnu
neovlivňuje jen vnitřní vrstva korpusu. Takže když máte vnitřní vrstvu
z javoru, ale ostatní vrstvy jsou z jiného dřeva, buben nebude znít
jako celojavorový. Vnitřní vrstva ovšem tón samo sebou ovlivňuje.
- Zvuk tedy
neovlivňuje také jen vnější vrstva, i když i mimo estetické funkce samozřejmě
určitý vliv na tón má.
- Korpus nemusí být
z jednoho druhu dřeva, pokud ale vyrobíte buben z čistého javoru,
břízy, atd. bude zvuk bubnu téměř předem daný, ale zvuk bude dále ovlivněn
tloušťkou vrstev a jejich spojením.
- Korpus nemusí být
z jednoho kusu dřeva. To je ten nejpuritánštější přístup, ovšem založený
na pravdě, že v závislosti na konstrukci dovoluje dřevu vydávat nezměněný
tón daný jeho přírodním charakterem. Některé bubny jsou vyřezány z jednoho
„polena“, což ovšem v závislosti na tloušťce a rostoucím průměru znamená
mnoho odpadu. Ohýbání materiálu do formy je hned další důležitá věc a
samozřejmě ohnutí tlustších vrstev vyžaduje více zručnosti, času a tím pádem je
i nákladnější.
Žádné bubny od různých
výrobců nebudou znít stejně i když jsou ve všech ohledech stejné.
K vytvoření
jiného zvuku (nebo dané ceny) musíte změnit něco v konstrukci bubnu.
Ačkoliv jsou různé ráfky, neliší se tak mnoho od jednoho nebo druhého výrobce.
Až na několik výjimek mnozí používají stejné formy a materiál. Systém uchycení
bubnů a hardware vypadá sice různě, výrobci na jeho úpravu vynakládají značné
úsilí a většinou už je dnes jeho funkce stejná.
Takže pokud jste
výrobce a chcete změnit vzhled, zvuk a cenu vašeho výrobku, je dřevo tím pravým
místem pro experimentování. Pokud je dřevo snadněji opracovatelné, levnější,
dostupné a výsledkem není zhoršení zvuku a povrchu, můžete konkurovat – jde to
všechno provázané.
Konstrukce bubnu a její vliv na zvuk:
Bubeníci jsou co se
zvuku týče stále informovanější a tím pádem i náročnější. Je známo že dřevo o
rozdílné hustotě vibruje různě. Dřevo a použitá konstrukce (tloušťka korpusu,
vrstvy, typ, hrany) je hmota která nejvíce ovlivňuje tón bubnu.
Použijeme-li pro výrobu pravý honduraský nebo americký mahagon, získáme nástroj se skvělým zvukem, ovšem také s vysokou cenou. Náhražkou s velmi podobnými vlastnostmi může být pro snížení nákladů na výrobu – lípa, topol nebo lauan, které jsou všechny levnější. Z pohledu výrobce můžeme pro snížení výrobních nákladů použít „náhradní“ materiál. Ovšem pokud použijeme vnější dýhu je tu také otázka vzhledu a možnost povrchové úpravy. Takže, když je korpus z 80% lauan a 20% něco jiného (např. vnější vrstva bříza a vnitřní Albasia falkata), můžeme předpokládat, že zvuk bude ovlivněn více lauanem než tím něčím jiným a dostaneme tedy zvuk v určité míře podobný mahagonu – buben bude mít hezké „spodky“ a slušný středový úder a jasné přeznění.
Ošetření vnitřku bubnu hodně ovlivní tón, jako je množství nebo nedostatek „mlasku“ po úderu paličkou na blánu nebo zvuk struníku na malém bubnu. Lauan je velmi vláknité, pórovité dřevo, které bude mít hrubý vzhled a po stočení ne zrovna dobrý povrch. Výsledkem bude buben s malým odrazem výšek a hlavně krátkým tónem, který se nebude dobře přenášet. Proti tomu můžeme použít dýhu hustého neporézního tvrdého dřeva jako je javor, bříza nebo s ohledem na nízkou cenu Albasia Kalkata, protože mají nejen požadované vlastnosti ale i vypadají atraktivně.
Vnější vrstva je spíše záležitost vzhledu, ovšem vše co přidává na váze nebo tlumí vibrace opět ovlivní zvuk (např. úchyt pro tom). Snadným cílem je tu hardware a většina bubeníku si všimne, že je buben uchycen do korpusu. To je jednoduchý cíl pro ilustraci efektu zatlumení korpusu a ovlivnění zvuku. To na co se ne vždy zaměříme, je pak vlastní vnější povrch korpusu.
Laminované materiály jsou v podstatě za tepla tvářené pryskyřice, což nemá moc příznivý vliv na zvuk. Poskytují extrémně odolné povrchy a širokou škálu možného vzhledu. Jsou to těžké materiály, které potlačují přenos zvuku po obvodu bubnu, zato příznivě přenáší zvuku kolmo od blány. To je dobré pro hlasité hraní.
Někteří návrháři věří, že aplikace
laku nebo nějakého speciálního povrchu také ovlivňuje zvuk. Podstata spočívá ve
faktu, že při spojování dýh dojde k vyplnění pórů ve dřevě pryskyřicí, což má
za následek snížení schopnosti vibrace na nějaké frekvenci. Jak moc to ovlivní
zvuk záleží na počtu vrstev a ošetření povrchu. To samé se stane, když je
aplikován nějaký povrchový nátěr. Někteří věří
v aplikaci dřevných olejů, jiní zase ve vintage povrchy (třpytivé a perleťové fólie). Další si nemyslí, že
by na tom nějak moc záleželo. Co je tedy lepší? Já se obávám, že je to jen na
vás a na tom co chcete slyšet.
Jaké frekvence jsou ovlivněny? To
záleží na různých kombinacích a variantách, ale zhuštěně by se to dalo vyjádřit
takto:
- Tenčí korpusy snadněji rezonují
a celkově vedou k velmi otevřenému zvuku. Dobrým příkladem je Premier
Genista.
- Bubny s tlustšími korpusy
znějí více suše. Populární příklad je YAMAHA Recording Custom series.
- Buben s vnitřními
zpevňujícími prstenci má vřelý zvuk a regulovanou rezonanci. Nejlepším
příkladem jsou bubny DW collector series.
- Buben bez vnitřních zpevňujících
prstenců, má jasný atak a více rezonance na vysokých frekvencích.
Cena a hodnota:
Nakonec je tedy za zvuk nejvíce
zodpovědné dřevo jádra korpusu. Cena bubnu je odrazem schopnosti získat a
opracovat dřevo do podoby korpusu a také schopnost koncových uživatelů rozeznat
obdrženou hodnotu. Pokud stojí hodně, ale nezní pro vás dobře, pak má malou
hodnotu.
Všechna měkká dřeva rostou rychle,
zatímco javor, pravý americký nebo honduraský mahagon rostou velmi pomalu. Ty
rostou volně v deštných pralesích a těží se okolo 200 let staré. Důvod
proč je toto dřevo tak drahé, je jeho pomalý růst v hustém pralese
s omezeným světlem. Výsledkem je dřevo s jemnou hustou strukturou.
Komerčně pěstované stromy nemají tak hustou strukturu a proto nejsou tak
ceněná.
Ve většině případů je cena souprav
zaručená/ujednaná. Celojavorové soupravy jsou
jednoduše dražší, protože jsou z čistého javoru a ten je drahý. Dostupnost
mahagonových souprav se snížila, protože už nezbývá mnoho dobrého pravého
„mahagonu“, mnozí bubeníci se je tak nemohou dovolit a navíc jasnější atak
užívaný v dnešních typech muziky vede spíše ke zvuku javorových nebo
březových souprav. Bříza a buk rostou rychleji a jsou dostupnější, proto jsou o
něco levnější.
Na závěr to není zas až tak komplikované. Pokud uslyšíte něco, co se
vám bez ohledu na cenu, povrch a vzhled zvukově líbí, už víte po čem prahnete a
nastává proces hledání podobně znějící soupravy ve vašem rozpočtu. Nenechte se
ovlivnit reklamními triky a nechce vybírat vaše uši.
Albasia Falkata
Dřevo jako Albasia
falkata se používají jako náhražka za americký JAVOR, protože je levné a
poskytuje perfektní povrchy. Pro moje uši má tón s jasným atakem a je vhodné
pro středové oku skryté vrstvy.
Javor
Javor je všeobecně
vřele znějící dřevo, které produkuje frekvence slušně vyrovnaně v celém
spektru. Pravý pomalu rostoucí javory jsou nejvíce ceněny pro úzké letokruhy a
rovná vlákna. Dřevo rezonuje extrémně dobře a povrchy jsou taktéž skvělé.
Novější a uměle vysazené stromy nemají takovou kvalitu a proto nejsou tak ceněny. Malý
buben s korpusem z jednoho kusu „burled“ nebo očkovaného javoru
(birdseye maple) má velmi vřelý celkový tón a velmi jasný atak. Javor má velice
vyrovnaný tón napříč celým spektrem a je ceněn mnoha bubeníky.
Mahagon
Pravý mahagon z USA nebo Hondurasu
přidá oproti javoru asi o 20% na basech, středové a vysoké frekvence jsou podobné,
ale výsledný zvuk vnímáme jako vřelejší. Tmavě červené dřevo
z jihovýchodní Asie je také prodáváno pod názvem mahagon, ačkoliv to pravý
mahagon není. Je nazýván mahagon zřejmě kvůli jeho vzhledu (tmavě červená) nebo
díky kácením přírodních pralesů, jež má společné znaky.
Asijský „Filipínský mahagon“ je často z ohrožených Dipterocarp
pralesů Indonésie, Malajsie nebo Filipín. Podle původu dřeva jsou známi také
jako Meranti, Lauan a Keruing. Odtud tedy jméno Filipínský mahagon. Druhy jako
Khaya Nyasica nebo African mahogany jsou nyní ohroženy a tudíž méně hojné.
Bříza
Bříza je velmi husté a houževnaté dřevo světlé “blond” barvy a dobře se
opracovává. Ve srovnání s JAVOREM produkuje asi o 10% méně basů, ale naopak o
20% více vysokých frekvencí, středy jsou podobné, takže souprava s březovými
korpusy, je ta definitivně nejtvrději a nejjasněji znějící souprava. Březové
dřevo se těží z rychle rostoucích stromů, které má běžně silný kmen a
slušné povrchy. Březová souprava je často uváděna jako přirozeně frekvenčně
vyvážená. To pochází z její popularity při použití v nahrávacích
studiích už od 60. let, kde je dávka ataku důležitá složka zvuku
v nahrávce. To má za následek snadnější prolézání bubnů skrz celkový mix
jen s minimálním úsilím.
Topol
Topol se těží
z různě rostoucího tvrdého dřeva a je to levnější varianta k javoru
nebo bříze. Jeho povrch může být nazelenalý, proto je používám pro středové
vrstvy jako náhražka za dražší a méně hojná dřeva. Mým uším zní více jako bříza
nebo mahagon než javor.
Lípa
Lípa je skvělé
levnější tvrdé dřevo v něčem napodobující zvuk javoru, v něčem
mahagonu. Je nicméně hojnější a dává výrobci výhodu v ceně. Je v mnoha případech používaná pro
vylepšení luanu nebo raminu a pro jádrové dřevo pro dosažení více basových
frekvencí jakou zvuku javoru. Z toho důvodu si myslím, že zní více jako
mahagon než javor.
Lauan, Luaan nebo Juan:
Jakkoliv psáno, je to
levnější alternativa dřev jako je LÍPA nebo „pravý“ MAHAGON. Mým uším nezní
jako pravý mahagon, ale více jako bříza. Je to druh levného výplňového dřeva.
Spadají sem ohrožené druhy jménem “ramin” nebo “meranti” a další dřeva často
uváděná jako luan (psána jakkoliv). LUAN je dřevo s hrubou texturou s
propletenou kresbou, lehké ale pevné a odolné, barva je světle krémově červená,
dobře se moří, lakuje a leští, i když na něm zůstávají nějaké póry. Red Lauan
(Shorea negrosensis) je mateřský strom Maranti – původních obyvatel Filipín,
Malaisie a Indonézie, jsou to obrovské
stromy – výška až 60m a průměr kmene až 2m. Asijský „Filipínský mahagon“ je
často z ohrožených Dipterocarp pralesů Indonésie, Malajsie nebo Filipín.
Podle původu dřeva jsou známi také jako Meranti, Lauan a Keruing. Odtud tedy
jméno Filipínský mahagon. Odtud pak název Filipínský mahagon.
Při výběru správných blan k dosažení požadovaného zvuku, bychom měli
uvážit základní zvukový charakter bubnu, který je velmi často daný jeho
konstrukcí.
Vše co považuji za důležité konstrukční aspekty, je do detailu rozebráno
v této bibli. Zde začneme několika jednoduchými pravidly pro lepší pochopení
konstrukčních aspektů:
1. Hrubý/drsný povrch vnitřku bubnu, znamená menší resonanci bubnu
(něco jako koberec na zdi), hrubý interiér rozkládá a pohlcuje odrazy.
2. Slabší korpusy více resonují, protože mají méně hmoty, která se
pak snadněji rozvibruje.
3. Ostré hrany korpusu znamenají více přeznívání a resonance.
4. Jestliže je buben bez vnitřních překážek –
to platí i o vnitřním výztužných ráfcích, buben bude mít otevřenější zvuk a
bude volněji resonovat. A obráceně s výztužnými vnitřními ráfky má buben
kratší dozvuk, středovější atak a zvuk. Ráfek mírně sníží schopnost rezonance
bubnu a tím do jisté míry ořízne hluboké a vysoké frekvence. Proto jsou
nevyztužené korpusy jasnější nebo mají více výšek, ačkoliv tenké korpusy
zvyšují spodní/basové rezonance.
5. „Lepší“ zvuk to je to, co chceme a navzdory
obchodní propagandě levnější nemusí znamenat lepší. Levné bicí jsou zvukově
obvykle průrazné/řízné díky kvalitě použitého dřeva. Při nahrávání to může být
ten požadovaný zvuk.
6. Objasnění zvuku dřeva: zaprvé jsou zde nějaké obecné poučky, které
jsou pak ještě rozšířené o tloušťku použitého dřeva. Takže když použijete
pravidla uvedená výše a trochu selského rozumu, může vám to pomoci při výběru
bubnu.
Javor v porovnání s africkým mahagonem: mahagonový buben bude
mít asi o 20% více basů než javorový, středové a vysoké frekvence budou
podobné.
Javor v porovnání s břízou: březový buben bude mít asi o 10%
méně basů v porovnání s javorovým, podobné středy, ale asi o 20% více
výšek. Takže březová souprava bude znít určitě víc tvrdě a jasně.
Buk je mezi javorem a břízou, má velmi jasný řízný zvuk a atak a velmi
výrazné středy (presence).
Všechny barvené javorové dýhy použité v
kombinovaných laminovaných korpusech jsou používané buď pro strukturní
integritu nebo jejich vzhled a nemají takovou kvalitu (myšlena hustota a
struktura vláken) jako výše zmíněné.
Mahagon získal špatnou reputaci díky používání jeho
horších variant jako je Luann na levné bubny z důvodu vzhledu. Ale pravý mahagon je velmi
bohatě znějící a s vřelým tónem.
Styčné
hrany
Je
to velmi nepochopená a opomíjená část bubnu. Styčné hrany jsou místem bubnu,
které by mělo po celou dobu mít kontakt s blánou a je to základní element
pro získání nebo naopak ztráty rezonance. Problémem je, že jsou po většinu času
schovány před naším zrakem.
Pokud
používáte "vintage" bicí soupravu, musíte nejdříve vzít v potaz
éru v jaké byly tyto bicí vyrobeny a způsob výroby, který odráží tehdejší
zvukový trend, tedy zvuk jaký byl v dané době populární.
Každý
může velmi rychle určit, zda jeho/její souprava bude schopna ladění do bodu, kdy bude velmi resonovat,
a to nezávisle na metodě ladění nebo použitých blánách. Jestliže při dalším
pátrání určíte jak je vaše souprava konstruována, můžete přitom objevit
vestavěné/konstrukční problémy nebo špatný pracovní postup. Dobře proto zvažte
výměnu blan s přáním lepšího/jiného zvuku, takového jak vám zní
v hlavě, protože pak většině případů výměna blan pomůže.
Jednoduchou
odpověď získáme pouhým sundáním blan a vizuálním posouzením. Většina starších
souprav byla vyrobena se skosením hran mezi 35o a 60o
pouze z vnitřní strany korpusu. Na vnější straně byly hrany v mnoha
případech pouze zaobleny. Pak pokud se k tomu přidá prohnutý/deformovaný
ráfek je již jedno jaké blány použijete, buben má vždycky charakter temného
„žuchnutí“, to platí pro všechny bubny s plochými hranami - se skosením 35o
a méně z vnitřku nebo zvenku. U novějších souprav – obvykle mají zkosení
45o a velmi malý poloměr zaoblení, je dosáhnutí resonance velmi
snadné a pro výběr blan platí poučky popsané níže. Tvar styčné hrany je nástroj
dizajnérů pro vytvoření „signature“ zvuku.
Klíčem není tvar
seříznutí, tak jako plocha vzájemného kontaktu s blánou po napnutí blány. Je to
tenká linie, kde se blána dotýká obvodu korpusu.
Když po hraně prstem
lehce přejedete, tak to ovlivní nebo zatlumí zvuk. Když je styčná hrana se
zaoblením .03125" nebo 1/32-tiny palce, kontaktní plocha u 12" tomu
je 1,17 čtverečního palce, což je asi plocha prvního článku ukazováku
položeného na blánu. Takže si můžeme udělat představu, jak malá kontaktní
plocha ovlivní zvuk. Vyzkoušejte zatlumit dvěma prsty, i tento malý rozdíl
zapříčiní velký rozdíl ve zvuku blány. Ve skutečnosti závisí na úpravě -
zaoblení hrany a ne na úhlu skosení nebo skutečnosti, jestli je hrana jednou
nebo dvakrát seříznutá (to má spíše vliv na bezproblémové přilnutí hrany k
bláně), ale 35o zkosení má logicky větší kontaktní plochu - sušší
zvuk, oproti 45o zkosení. Většina malých bubínků má záměrně
hrany seříznuté na 35o, takže ostřejší nemusí znamenat lepší,
záleží, co požadujeme za zvuk.
Úpravu hran
přenechejte profesionálovi, bez správného vybavení a přípravků si snadno na
hranách naděláte plošky nebo se vám prostě nepodaří dodržet po celém obvodu
stejný úhel.
Takže moje rada,
předtím než utratíte prachy za nové blány, věnujte 10minut prohlídce styčných
hran. Nestačí jenom zjistit pod jakým úhlem máte seříznuté hrany. Buben musí
být kulatý, přesně kulatý. Úhel skosení musí být stejný po celém obvodu,
nestejnoměrné seříznutí značí trable. Stejně tak pokud seříznutí vypadá
zvlněné, seříznutí není stejnoměrné nebo hrana nebude přesně kruhová. Buben
musí "sedět" na plochém a tvrdém povrchu, zkontrolujeme tak, že buben
položíme na černý papír a prosvítíme zevnitř bubnu. Pokud je vše v pořádku, je
známka toho, že buben by mohl být schopen produkovat dobrý tón. Pokud hrany v
pořádku nejsou investujte peníze, spíše než do nových blan, do nového seříznutí
hran (30-60$ za buben). Jsou to dobře investované peníze.
Hloubka korpusu
versus průměr
Hloubka korpusu má
malý vliv na vřelost nebo rezonanci, ale má velký vliv na hlasitost a
artikulaci/zřetelnost. Průměr má větší vliv na tvorbu basů. Větší hloubka
korpusu zvyšuje hlasitost a “power” vlivem na rezonanci základního tónu
korpusu. Mělčí korpusy vytváří kratší dávku zvuku a zvuk je zřetelnější z
důvodu menší plochy materiálu, který může rezonovat. Menší vzdálenost mezi
oběma blánami znamená, že rezonanční blána po úderu na hrací blánu reaguje
rychleji, je rychleji vybuzena, což je lepší pro méně silové hraní. Například
velký buben o průměru 22” a hloubkou 16” má plochu korpusu přibližně 6,080
čtverečních palců. Velký buben 22” x 18” má tuto plochu 6,840 čtverečních
palců,což je o 12.5% více rezonanční plochy.
To samé pro 10” tom s hloubkou 9”. To ve výsledku znamená přibližně 706
čtverečních palců oproti 863 pro hloubku 11”. Tyto 2” navíc na hloubku
znamenají zvýšení plochy o 22%. Hlubší korpusy mají díky větší rezonanci hlubší
nebo vřelejší zvuk, ale nemělo by se to plést s nízkým laděním.
Pokud jde o průměr,
musíte přemýšlet nad laděním a požadavkem na váš celkový zvuk. To je rozebráno
v kapitolách "Ladění do not a
intervalů - návrh" a "Intervaly a rozměry bubnů".
Obruče/ráfky
DieCast
(lité) ráfky:
Silnější a tužší než třikrát ohýbané ráfky se schopností poskytnout
rovnoměrnější napnutí blány a výsledkem je lepší citlivost k ladění
v celém ladícím intervalu a s menším přezněním. Mohou způsobit mírně
sušší zvuk na tenkých korpusech, na malých korpusech může větší váha ráfku
způsobit, že buben nerezonuje tak volně. Mohou být z různých materiálů
jako nikl nebo hliník a tím je také ovlivněn zvuk bubnu.
Třikrát
ohýbané ráfky –
jejich materiál ovlivňuje zvuk bubnu. S tenčími je větší problém naladit.
Mnoho bubeníků preferuje na tomech ohýbané ráfky před litými pro plnější nebo
vřelejší zvuk. Hliníkové mají vyšší tón než ocelové, používají se na bubínek
hlavně pro svůj větší "křach". Mosazné udělají buben více muzikální a
zvýrazňuje vysoko laděné přeznívání.
Dřevěné
obruče jsou tuhé
(jako lité) nebo naopak pružné (jako ohýbané) v závislosti na tloušťce
obruče. Avšak "rimshot" zní značně odlišně a obruč také působí jako
nástavec korpusu, takže buben víc resonuje a zní jasněji.
Menší
množství ladících šroubů znamená komplikovanější ladění a více nežádoucího
přeznívání. Větší vzdálenost mezi ladícími šrouby nedovoluje rovnoměrně napnout
blánu.
Tuhý
ráfek, který dovoluje rovnoměrné natažení blány i mezi šrouby, zdůrazní nedokonalosti
bubnu – šišatost nebo špatné hrany, někdy může způsobit zatlumenější zvuk, tak
jako v případě špatných hran korpusu.
Kdy měnit
blány (jedna z nejčastějších otázek):
Existuje několik indikátorů pro výměnu
blan. Tedy ne až ve chvíli kdy je v bláně díra, protože většina blan bude do té
chvíle vždy "nějak" hrát. Rozhodnout kdy už „mají dost“ je jen na
vás, zde jsou nějaké poučky:
Pískované blány – Pokud se pískování
začíná odírat je to moment, kdy pískovaná blána přestává mít smysl. Pískování
je hlavní složka zvuku úderu paličky a vůbec celkového zvuku. Také když zmizí pískování je většinou blána
už na středu vytlučená do „mísy“ a lze jen těžko z ní dostat basy.
Blána má důlky nebo je vytlučená do „mísy“ - Když sundáme blánu z bubnu hned se
ukáže, jestli je blána vydutá (vytlučená) nebo jsou v ní důlky. To je
indikátor, jestli byla blána přetažena až za svoji hranici - bod kdy blána
ztrácí pružnost nebo byla jinak špatně používaná. Bez pochybností je čas
blánu vyměnit.
Nelze dosáhnou požadované ladění - Když při pokusu o nízké ladění (předpokládá se řádné usazení blány,
jak je popsánu v kapitole "Ladění rezonanční blány - začátek
postupu") bude buben znít zkresleně nebo bude bzučet. To je známka toho,
že blána už je jednou provždy přetažená a už není dále schopná být rovnoměrně v
kontaktu s korpusem. U dvouvrstvých blan se toto opotřebení stává dříve, vrchní
vrstva je pak napnutá jinak než ta spodní. Blány v takové fázi nejsou ještě
úplně na vyhození, ale musíme je ladit od této úrovně víš.
Změna prostoru - Když měníte hrací místo/prostor za
větší nebo menší, s větším nebo menším dozvukem/ozvěnou. Zvuk nebo ladění, které funguje
pro malé prostory, nebude tak dobře fungovat pro prostory velké. Musíte uvážit,
které složky vašeho zvuku se dostanou/protlačí k posluchači. Například výběr
blan pro snímání mikrofony bude pravděpodobně jiný než pro hraní bez nich.
Velmi rezonující souprava může být pro zvukaře noční můra. Zatímco
pro bubeníka je tento zvuk inspirativní, nahrávka nebo ozvučení velmi otevřené
rezonující soupravy může ve výsledku díky přeznění nebo dlouhému dozvuku
v celkovém mixu s ostatními nástroji znít velmi rozmazaně,
nekonkrétně. Při
velkém prostoru nebo při nahrávaní může být výsledkem velmi nejasný zvuk
způsobený smícháním přeznění a dlouhého doznívání bubnů s ostatními nástroji.
Pro velké prostory při zvučení s mikrofony "nablízko", je klasika
použít 2-vrstvé blány, protože zvuk je při jejich použití tlumenější a
kontrolovanější. Důsledkem toho buben produkuje kratší dávku energie, která
lépe proleze prostorem s velkým přirozeným dozvukem, odrazy nebo ozvěnou k posluchači. Na druhou stranu
určité zjednodušení úderů umožní rychlým přechodům větší čitelnost.
Základy
Prostředí:
nemůžete podcenit roli místnosti nebo akustických vlastností prostoru
kde posloucháte zvuk. To má hlavní efekt na přeznění a může výrazně zlepšit
nebo zhoršit barvu zvuku. Zatímco se bubeník soustředí na zvuk vycházející
z úderné blány, posluchači slyší úplně něco jiného a často je přímý
důsledek vlastností prostoru. Pokud použijeme mikrofony, tak se při snímání
tzv. na blízko tento problém trochu zmenší. To znamená techniku, kdy je
mikrofon velmi blízko bláně a odrazy místnosti jsou tak velmi potlačeny.
V těchto případech jsou mikrofony umístěny nahoře k úderné bláně. Ale
i v tomto případě může být rezonance a souznění blan zachyceno jinými
mikrofony v soupravě. Bez mikrofonů nebo
v případě použití jen tzv. overhead mikrofonů nebo při snímání celé místnosti jedním mikrofonem, je zvuk
rezonanční blány hlavní složkou zvuku.
Pokud je prostor příliš akusticky utlumený (malé odrazy, žádný přirozený
dozvuk) může buben ztratit „život“. Naopak v případě prostoru
s velkými odrazy neslyšíte mnoho z vřelosti a konkrétnosti. Přeznění
je hlavní složka zvuku při přenosu zvuku k posluchačům přes další
nástroje. Bubeník by se měl zaměřit na vytváření zvuku, který slyší posluchači
(mikrofony), než na často zcela jiný, suchý zvuk který slyší on na podiu.
Vysoké přeznění dodá pro posluchače tupému bubnu život.
Úderné/hrací blány: Úderná
blána řídí odraz úderu, počátečná výšku tónu, mlask paličky a počáteční element
zvuku a přeznění. Když udeříme na buben slyší ucho především atak a základní
výšku bubnu. Přeznění vyzařované rezonanční blánou se smívá se vzdáleností, ale
pomáhá při celkové projekci.
Rezonanční blány: Často
je jejich přínos pro tón podceňovaný, jsou nejvíce zodpovědné za výšku tónu,
jeho dozvuk daný úderem na hrací blánu a rezonanci korpusu. Rezonanční blány
poskytují rezonanci a pomáhají sustainu, mají hlavní vliv na přeznívání a
zlepšují barvu zvuku bubnu. Obecně se nepoužívají jiné než jednovrstvé blány,
ale samo sebou jsou tu i výjimky.
Ladění: Pokud
ladíte spodní blánu výše nebo níže od vrchní, budete procházet přes „zóny“ kde
buben bude znít, čistě, budou se odečítat fáze (zvuk bez života) nebo
“Dopplera” – efekt kdy se tón bubnu postupně klesá, často uváděn jako ohýbání
tónu (pitch bend). To je nejpatrnější, když je rezonanční blána naladěná výš
než úderná.
Co očekávat – Položíme-li buben na měkký
povrch jako je koberec, uslyšíte při velmi slabém poklepu na blánu přeznění
v mnohem jednodušší podobě než když je buben
volně ve vzduchu. Nejpřirozenější zvuk dostaneme, když osadíme obě strany bubnu
stejnými (stejně tlustými) blánami. To je dáno možností obou blan kmitat stejně
a tím eliminovat odečítání fází, které může mít za následek zvuk jako bez
života.
Usazení blány: Věci ve výrobě blan se mění. Když poprvé osazujeme blánu je
základem ji usadit, což znamená vytvořit důležité spojení mezi hranou bubnu a
folií a napevno dotlačit objímku blány k ráfku bubnu. Usazení je často
popisováno jako natažení blány více než je blána normálně napnutá. Tento proces
není pro dobré ladění nutný, ale pomůže pomocí vysokého tlaku vytvarovat blánu
na hraně a zmírňuje rozlaďování. Čím
jsou vaše hrany kvalitnější a ostřejší, tím je potřebná napínací síla menší.
Pokud je blána na jedné straně utaženější, může sklouznut ke kraji a blána
nebude na bubnu vycentrovaná, čímž se může snížit schopnost vytvořit rovný harmonický tón. Nestejnoměrné napnutí může snížit schopnost ladit blánu na
nejnižší tón a také může zavinit předčasné bzučení nebo zkreslený tónu.
Opětovné
usazení blány: Je potřeba při sundání a následném
opětovném nasazení znovu blánu usazovat? Opatrná odpověď zní ANO, protože to
nebolí. Ovšem ke potřeba použít trochu logiky. Zvážit jestli je buben opravdu
kulatý tak jako blána. Pokud je korpus trochu menší než blána, je
pravděpodobné, že blánu nenasadíte do úplně přesné polohy jako prvně. Tady není
pootočení blány tak důležité jako její přesné vycentrování. Pamatujte, že blánu
usazujeme pro dosažení kontaktu s hranou po celém obvodu a umožnění ji
malinko zlomit v obroučce blány. Takže když už jste tímto procesem prošli
nebo blána byla na bubnu natažená několik dnů nebo týdnů, přirozeně se zformuje
o styčnou hranu. Takže, pokud nemáte přesně souměrnou hranu po celém obvodu
NEBO má blána na všech stranách vůle (myšleno v pohybu ze strany na stranu)
NEBO pokud je blána nasazená na bubnu jen velmi krátce NEBO nasazujete blánu
sundanou z jiného bubnu, pak je blánu nutné znovu usadit pomocí vyššího
natažení, pokud jsou hrany v pořádku a vůle jsou menší, je potřeba usazení
méně potřebná. To poznáte, když při pokusu o dosažení původního ladění bude blána bzučet nebo bude tón plochý. Pak je potřeba blánu
znovu utáhnout a ponechat několik hodin, ALE nikdy už nemusí být blána schopna
tak nízkého ladění jako předtím, protože podruhé zformovat fólii jde vždy hůře
než v prvním případě.
Velikost korpusu: průměr korpusu je důležitější pro výšku zvuku než cokoliv jiného.
Hloubka korpusu je zodpovědná za délku tónu a pomáhá rezonanci. Tenký korpus
přidává tón, tělo a rezonanci, zatímco tlustý korpus pomáhá zvýšit projekci a
zkracuje rezonanci.
Barva vs. výška tónu: Barva
zvuku a jeho výška nejsou jedno a to samé. Pojem barva zvuku se
týká celkového zvuku charakteru bubnu v bodě kdy je buben
nejvíce otevřený a rezonující. Kdežto výška tónu se dá u bubnu měnit napětím
blány a lze ji přiřadit klávesám na pianu. Délka rezonance korpusu se příliš
nemění, kdežto výška rezonance se bude měnit v závislosti na celkové výšce ladění. Takže například 12" buben daného materiálu průměru a hloubky může
mít základní tón Ais, na kterém bude hrát nejlépe, ale ještě bude hrát
v rozsahu řekněme od G do Dis. To jestli bude jeho charakter basový nebo
středový je pak barva zvuku.
Hrany korpusu jsou schované před našimi zraky, málo pochopeny většinou bubeníků
a je to jednoznačně nejdůležitější faktor k vytvoření (nebo naopak
potlačení) čistého znělého zvuku bubnu. Ostré hrany pod úhlem 45° vytvářejí
dlouhý sustain a jasné přeznění. Hrany seříznuté pod úhlem 30° mají tón
více kontrolovaný a mají méně problémů s vysokým zvoněním. Kulaté hrany
vytvářejí tlumený zvuk. Dokonce i velmi levné bubny mohou mít ucházející tón, pokud mají dobře provedené hrany, naopak i hi-tech souprava
bude znít špatně pokud hrany budou poškozené nebo špatně provedené.
Korpusy: Hrubý povrch znamená méně rezonující buben. U silných korpusů je
za zvuk více odpovědná blána. Každý korpus má svůj základní frekvenci,
kde u tenčích korpusů je to patrnější než u tlustých. Detailní ladění nebo
poklepání na korpus a zjištění tónu vám dovolí najít základní tón korpusu a tím
i zvýšit či snížit vlastní charakteristický zvuk bubnu. Ovšem tento koncept je
k tomu shovívavý a výška tónu blány nemusí souhlasit s výškou tónu
korpusu. Tenčí korpusy více rezonují, takže s tenkými korpusy ladění na
tón korpusu neudělá buben nejvíce rezonující. Ostrá
hrana znamená více vysokého přeznění a rezonance (např. 45° vs. 30° nebo
zaoblené). Pokud je buben bez vnitřních překážek jako jsou vyztužující
prstence, bude buben otevřenější a bude snadněji rezonovat. S vyztužujícím
prstencem bude mít kratší dozvuk a více středové presence a ataku než uvnitř
zcela hladký korpus.
Dřevo: Nejlepší cesta
k porovnání zvuku dřeva je jejich srovnáním mezi sebou. Africký mahagon
(ne filipínský mahagon) má ve srovnání s javorem asi o 20% více basů,
středové a vysoké frekvence jsou podobné. Bříza ve srovnání s javorem má
asi o 10% méně basů, středy jsou podobné, ale výšky vyšší asi o 20%. Březová
souprava tedy zní nejostřeji. Buk je zvukově mezi břízou a javorem. Buk je mezi
javorem a břízou. Déle se používá několik výplňových
dřev jako je lípa, filipínský mahagon, topol, atd. Používají se pro svoji nižší
cenu a zvukově se blíží spíš bříze a buku než javoru nebo pravému US/africkému
mahagonu. Více v kapitole „Dřevo pro výrobu bicích nástrojů“.
Co jsou to blány?
Ačkoliv je zde více možností, klasicky jsou vyráběny
z polyesteru nebo Mylaru. Mylar® je registrovaná obchodní značka
společnosti DuPont Teijin Films, pokud vás to zajímá více, čtěte zde.
Tyto folie jsou tuhé a různého stupně průsvitnosti od 48 do 92 (průhledné),
mají vyvážené tahové vlastnosti a excelentní odolnost proti vlhkosti a většině
chemikálií. Odolávají teplotám od -40°C
do +150ºC. Mylar® časem nekřehne, protože neobsahuje změkčovače.
Blány:
- Pískované blány jsou vřelejší
s minimem vysokých frekvencí v tónu. Mlask paličky je velmi jasný,
něco jako když třete o sebe smirkový papír, ale základní element tónu je
temnější. Pískování je vyžadováno pro hru metličkami. Následující jsou obecně
vypozorované věci a měli byste si vyzkoušet, jestli je vaše zkušenost podobná
nebo odlišná. Pískování jednotlivých výrobců se liší. Někteří výrobci vytvořili
blány se zcela specifickým zvukem a způsobem opotřebení. Například REMO nabízí
série Renaissance™ nebo Suede™, které dávají bláně méně rezonance, ale více
středů, blány FiberSkyn™ jsou zvukově měkké (mellow). Pískování u jedné nebo druhé značky nemá vliv jen
na zvuk jejich blan, ale různá je i rychlost/způsob opotřebování. Ve většině případů bude mít REMO na normálních
blánách typu WEATHERKING™ (jako jsou Diplomat™, Ambassador™, Emperor™) zvukově
nejvřelejší pískování ovšem za cenu jeho nejrychlejšího opotřebení. Na blánách
typu FiberSkyn™ může vydržet déle nebo také měně, hodně záleží na stylu vaší
hry. Blány ze série REMO Suede™ a Evans J1™ mají speciálně upravenou vlastní
strukturu povrchu (leptání) blány, čímž je zvýšena životnost její drsnosti a
tato úprava se na rozdíl od klasického pískování neodlupuje. Mým uším zní
nejostřeji Aquarian a jejich pískování vydrží nejdéle, je také tenčí a trochu
hladší. Evans je se svým pískováním zvukově někde mezi REMO a Aquarian. Ale
zůstaňte ve střehu, protože výrobci svoje výrobní řady stále vylepšují.
- Čiré vlány mají jasnější
přeznění, mlask paličky nemá jasnost smirkového papíru jak je tomu u
pískovaných blan, ovšem celková presence mlasku je ve výškách velmi jasná a
dobře prolézá skrze celkový mix (celkový zvuk kapely, nahrávky).
- Ebony jsou zvukově někde
mezi zvukem čistých a pískovaných blan a nemají charakter
smirkového papíru jako je tomu u pískovaných blan. Produkují méně
v přeznění vysokých frekvencí (temnější tón).
- Dvojvrstvé blány mají
zvýšenou životnosti a také omezené vysoké přeznění. Často se uvádějí jako
zvukově tlumené, pokud nemají tlumící prstenec, mají dlouhou rezonanci a jasné
přeznění zvyšující se s výškou ladění. Jsou vyráběny ve více váhových
kategoriích podle různých výrobců.
- Blány s označením „Snare Side“ jsou jednoúčelové speciálně
navržené velmi tenké blány určené pro spodní stranu malého bubnu. Tenké blány
zvyšují citlivost a jsou jasnější, u tlustých blan to platí přesně opačně.
Nejčastěji používané tloušťka je označena hodnotou „váhou“ 300.
- Blány s označením „Hazy“
(zamlžené) jsou celkově jasné a jejich zvuk má silnou středovou presenci.
- Blány s označením
„Glass“ (skelné) jsou jasnější a sušší než modely Hazy nebo jiné barvené blány.
- Tloušťka – ve všech případech
jsou tlustší blány zvukově měkčí a méně citlivé než jejich tenčí ekvivalenty.
Například REMO Diplomat Clear bude jasnější a citlivější než REMO Ambassador
Clear, Ambassador je tlustší než Diplomat a obojí jsou to jednovrstvé blány.
- Etched (blány s leptaným
povrchem) – Blány mají speciálně vytvořený hrubý povrch, který se na rozdíl od
klasického pískování neloupe ani neotírá. Dobrým příkladem jsou
blány Evans J1™ a REMO Suede™. Jsou
s oblibou používané v jazzu.
Tomy – hrací
(vrchní) blány
Rozděleny do 5 kategorií,
přičemž v blány v každé kategorii jsou si zvukově podobné a mohou být vzájemně
zaměněny s velmi podobným výsledným zvukem. Například REMO Ambasador coated
zní velmi podobně jako Evan's G1 nebo Aquarian Satin Texture coated. Avšak mezi
jednotlivými kategoriemi jsou větší zvukové rozdíly.
Kategorie 1 – Citlivé, dobrá odezva
paličky, otevřený zvuk s dobrým sustainem a rezonancí. Jednovrstvé netlumené středně tlusté blány jako:
- REMO Ambassador™ - klasický otevřený zvuk
- REMO Renaissance™ - trochu více
presence než Ambassador™
- REMO FiberSkyn™ FA – vřelejší než
výše uvedené
- Aquarian Satin Finish™ - klasický
otevřený zvuk
- Aquarian Classic Clear Series™ -
jasnější než výše uvedené
- Evans G1™ series - klasický otevřený
zvuk
Kategorie 2 – Měkčí a plnější zvuk ve srovnání
s jednovrstvými blánami, přeznění méně převládá nad počátečním atakem,
pocit při odskoku paličky a sustainu je lehce snížen. Zvuk je podobný jako když umístíme na blánu tlumící mezikruží.
V porovnání s další kategorií dvojvrstvých tlumených nebo tlustých
blan, pomůžou zakulatit nebo „zahřát“ tón, ovšem stále si drží dozvuk
s minimem vysokých přeznění. Tato kategorie obsahuje blány jako:
- REMO Emperor™ (2x 7mil) *
7tisícin palce
- REMO PowerStroke 3™ - pocit jednovrstvé blány –
minimální přeznění
- REMO FiberSkyn™ F1 – vřelý a otevřený zvuk –
minimální přeznění
- Evans G2™ - lehce tlumenější než Evans G1™,
otevřený zvuk při vyšším ladění
- Aquarian Studio-X Series™ - vřelé přeznění, pocit
jednovrstvé blány
- Aquarian Double Thin™ - lehce citlivější a
otevřenější než Response 2™
- Aquarian Response 2™ - oříznutý dozvuk, silný
atak
Kategorie 3 – Tlumené blány vhodné pro "heavy" hraní.
Tato kategorie je víceméně omezená. Jsou to blány ve stylu kategorie 2, kde je
pro temnější tón přilepena část blány k sobě jako u REMO
PinStripe™ nebo je použita silnější fólie, jako je tomu třeba u Aquarian
Performance II™. Tato kategorie také zahrnuje téměř všechny typy
s "Power dot". Produkují velmi krátký počáteční atak
s velmi krátkým dozvukem a minimalizováním výšek zvýrazní basy.
- REMO PinStripe™ - Excelentní pro klasický
tlustý hluboký tón
- Aquarian Response 2™ – (ano spojuje obě
kategorie) oříznutý dozvuk, silný atak
- REMO Control Sound™ - tlustý atak a velká
odolnost proti opotřebení s vysokým přezněním
- Aquarian Signature Carmine Appice – silný atak,
vřelý základní tón
Kategorie 4 – Velmi suché tlumené blány. V této kategorii
není moc velká konkurence. Tyto blány postrádají samy o sobě jakékoliv
přeznění, produkují temný zvuk a napomáhají tak hloubce zvuku, atak je velmi
soustředěný. Klasický zvuk 70. let.
- Evan’s Hydraulic Glass™ - klasická dvojvrstvá
olejem plněná blána
- REMO PowerStroke 4™ - jako REMO Emperor™
se spodním tlumícím prstencem
Kategorie 5 - slabé jednoduché netlumené blány. Jsou vhodné pro lehké údery -
symfonické použití nebo jazzové hraní, kde pocit a citlivost jsou vždy
nejdůležitější.
- REMO Diplomat™ - velmi rezonující, citlivá blána
- Evan’s Strata 1000™ - vřelá blána simulující
pocit a tón přírodní kožené blány
- Aquarian Hi-Frequency™ – ještě více než výše
uvedené, jazzový favorit
- Aquarian American Vintage Series™ - v provedeni
“thin” simuluje přírodní kožené blány.
Tomy –
rezonanční (spodní) blány
Pro poznámku,
můžete použít jakýkoliv typ blány, ale většinou se používá jednovrstvá blána.
Nicméně v následujícím budou vysvětleny některá pravidla a poučky pro
nejrozšířenější blány.
Tenké rezonanční blány: Vyzdvihují vyšší přeznění, ostrost bubnu a pokud je silnější nebo dvojvrstvé blány (kategorie 2, 3
nebo 4) ubere, můžou je dodat zpět.
Jsou snadněji rozvibrovatelné, ale nedodají bubnu delší dozvuk nebo vřelost
(basy). Je to z důvodu jejich menší hmotnosti, která blánu dříve zastaví v
pohybu. Pokud tedy chcete jasný atak a méně basového dozvuku, jsou pro vás
dobrou volbou.
- REMO Diplomat™
- FiberSkyn 3 FT/FD™
- Aquarian Hi-Frequency™
- Evan’s Genera Resonant™
- Evans Glass Resonant™
Středně silné blány: Budou
mít méně vysokého dozvuku než tenčí blány z první kategorie. Jsou silnější
a proto zůstanou trochu déle v pohybu a přidají zvuku hloubky. Jen pro
připomínku, pískované blány jsou ještě tlustší (záleží na výrobci a typu
pískování) a mohou tedy ještě zvýraznit basy, zatímco výšky zůstanou pod
kontrolou. Také můžete pro výraznější basy použít blány ze série ebony, které
jsou svými vlastnosti někde mezi čirými a pískovanými blánami. Jsou ideální,
pokud chcete dobrý skvělý a také ještě hluboké basy.
- REMO Ambassador™
- REMO Ambassador™ Ebony
- REMO FiberSkyn™ FA
- Aquarian Classic Clear™
- Aquarian Satin Finish™
- Evans G1™
Velmi tlumené nebo dvojvrstvé blány: můžou
pomoci zakulatit tón při zachování sustainu bez vysokého přeznění. Pokud je
použijeme ve spojení úderná blány z 1. nebo 2. kategorie, přidají na
vřelosti minimalizováním vysokého přeznění. Vytváří velmi vřelý tón
s kulatým basovým atakem podobně jako při použití nějakého tlumítka na
údernou blánu. Tato kategorie zahrnuje blány jako:
- REMO Emperor™ (2x 7mil) – celkově vřelý zvuk,
méně vysokého přeznění
- REMO PowerStroke3™ - ještě více minimalizované
přeznění
- REMO FiberSkyn™ F1 – vřelý a
otevřený zvuk – minimum přeznění
- Evans G2™ - to samé jako REMO Emperor™
- Aquarian Studio-X Series™ -
vřelé přeznění, delší rezonance než výše uvedené
- Aquarian Double Thin™ - to samé jako REMO
Emperor™
- Aquarian Response 2™ -
oříznutý vřelý dozvuk se silným atakem
Tomy -
vybrané kombinace
Úderná blána z kategorie 1 do páru se středně
těžkou jednovrstvou rezonanční blánou stejného typu. Velmi rezonující,
pokud použijeme čirou údernou blánu, může být vysoké zvonění velmi výrazné.
Zvuk bude vřelejší pokud použijeme pískovanou verzi, velmi dobrý sustain,
vynikající odezva paličky. Pískovaná s čirou na spodní straně vytváří
vřelý atak s jasným přezněním. To je zvuk, který používá velké množství
bubeníků v jazzu, country a lehčím rocku. Zvonění se dá lehce kontrolovat
laděním. Populární studiová varianta. Pískování vytváří pěkné sykavé údery
paličky, zatímco u čiré blány převládá středový atak. Příkladem jsou:
- REMO Ambassador™
- Aquarian Satin Finish™
- EVANS G1™
Úderná blána z kategorie 2 do páru s tenkou
jednovrstvou rezonanční blánou. Rezonující ale oříznuté.
Počáteční atak u pískované verze není tak ostrý jako u čiré. Ve zvuku je
přítomné vysoké zvonění, celkový sustainu je kratší než při použití středně
těžké rezonanční blány. Dobrá odezva paličky. populární volba pro nahrávání,
kde chcete trochu oříznutější a méně otevřený zvuk, ale ne úplně suchý. Velice
dobře funguje pro snímání mikrofony na blízko. Pro
mírně vřelejší zvuk a více rezonance použijte středně těžké pískované nebo
ebony blány. Příklady jsou:
- REMO PowerStroke3
s REMO Diplomat™ - pro více basové rezonance použijte Ambassador™
- REMO FiberSkyn™ FA s REMO Diplomat™
- REMO Emperor™ s REMO Diplomat™
- Aquarian Studio
X™ s Aquarian Hi-Frequency – velmi vřelý zvuk s výškovým přezněním
- Evans G2™ s EVANS Genera Resonant
Clear™
Úderná blána 3. kategorie v páru
se středně silnou rezonanční blánou. Oříznutý
počáteční atak paličky, hluboký tlustý zvuk, při obou čirých blánách má tón
ostrou hranu. Sustain je v basech je velmi markantní a hluboký pokud
ladíme velmi nízko. Tradiční hluboký tlustý zvuk. Odezva paličky je ovlivněna
menším odrazem. Populární nahrávací volba, pokud chcete velmi oříznutý tlumený
téměř suchý zvuk. Funguje výborně pro snímání na blízko a tam, kde usilujete o
úderný nebo srozumitelný zvuk. Tak jako všude, pokud chcete ještě vřelejší a
basovější zvuk, použijte pískované nebo ebony verze rezonančních blan.
Příkladem jsou:
- REMO PinStripe™ s REMO Ambassador™
nebo Suede™
- REMO Control Sound™ s REMO Ambassador™ nebo
Suede™
- Aquarian Performance II™ s Aquarian Classic
Clear™
Tato ladící procedura funguje na všech bubnech - tomech,
malém i velkém bubnu. Vrchní blánu nazýváme úderná a spodní rezonanční.
Když už jednou víte možnosti a rozsah ladění bubnu, nemusíte pokaždé sundávat
obě blány. Tento postup je určen právě pro zjištění možností a ladícího rozsahu
jednotlivých vašich bubnů.
1. Sundejte obě blány, prověřte/proklepejte
buben jestli něco nechrastí nebo nebzučí a případně to napravte (hlavně mohou být povolené šrouby držící zevnitř mušle,
pravděpodobně budou chrastit nebo cvakat volné závitové vložky v mušlích,
což samo sebou zmizí při našroubování
ladících šroubů, pokud ne, je nutné je odmontovat od korpusu a uvnitř
eliminovat kontakt kov na kov např. vycpáním vatou).
2. Postavte buben na pohltivý povrch
jako je koberec, deka, matrace, karimatka, atd. Hrací stranou dolů,
rezonanční směrem k sobě.
3. Nasaďte rezonanční blánu, ráfek a
ladící šrouby na pár otáček.
4. Utáhněte všechny šrouby až do polohy, kdy mají kontakt s podložkou nebo
ráfkem. Až máte všechny šrouby takhle dotaženy,
povolte je zpět o 1/4 otáčky.
5. Použijte 2
ladící klíče proti sobě, pokud máte jen jeden, postupujte v ladění ve
tvaru „hvězdy“. Postupně utahujte dokola po půlotáčce až bude mít na každém šroubu
2 celé otáčky. Výsledná tón zatím není důležitý.
6. Zvedněte buben pár cm do
vzduchu, jednou udeřte na blánu a poslouchejte jestli je zvuk čistý nebo
zkreslený. Pokud není zvuk čistý utáhneme každý šroub o ¼ otáčky.
Opakujeme dokud je zvuk čistý. nemějte obavy napnout blánu mnohem více než je
normální výška při hraní, to aby buben zněl čistě, je pro pokračování
v procesu ladění nezbytné.
7.
Položte buben zpět na koberec stranou kterou ladíte k sobě nahoru.
8. Poklepejte lehce ladícím
klíčem asi 4 cm od okraje blány u každého ladícího šroubu (mě se teda nedaří
dostat úderem ladícího klíče žádný pořádný vyrovnaný zvuk, proto používám
normálně paličku, což ovšem kvůli neustálému přehazování značně zdržuje L). Je důležité klepat vždy stejnou silou a do
stejného místa (stejně daleko od okraje blány). Poslouchejte rezonanci poklepu.
Uslyšíte několik tónů. Musíte se zaměřit na jeden
prvek nebo frekvenční pásmo. Pamatujte na stejnou sílu a místo úderu od
ladícího šroubu. Nyní kroutíme ladícími šrouby až je u všech slyšet rezonance
se stejnou výškou tónu. Pořadí není nijak zvláště důležité. NIKDY NEPODLAĎUJTE,
VŽDY LAĎTE NAHORU, pokud je ladící šroub příliš utažený, podlaďte pod
požadovanou výšku tónu a pak znovu utahujte.
9. Ujistěte se, že
je blána usazena nebo že popraskalo lepidlo, kterým je fólie vlepená do límce
blány, lehce zatlačte dlaní přesně ve středu blány a prohněte tak blánu
asi o 1,5 cm.
10. S bubnem zvednutým od země nebo uchyceným na stojan
musíme najít bod, kde blána již nerezonuje a kde bzučí. po ¼ otáčkách
povolujeme a po každé „kolečku“ udeříme na blánu. Pak každý šroub utáhneme o
1/8 otáčky tak, aby se po úderu ozval čistý nezkreslený tón.
11. Nyní jako
v bodu č. 8 doladíme všechny šrouby na stejnou výšku.
12. Obraťte buben
na koberci údernou stranou nahoru a nasaďte blánu, ráfek a ladící šrouby.
13. Opakujte výše
uvedené kroky 4 až 11 pro údernou blánu. po skončení pokračujte dle následující
kapitoly „jemné doladění“.
Jemné
doladění
Zde je jak doladit
buben. První krok celého konceptu je fakt, že všechno co slyšíte je hodně
ovlivněno prostředím – viz kapitola „Akustika“. Je
velmi pravděpodobné, že buben bude znít v různé míře lépe nebo hůře, pokud
je prostor v kterém ladíte plný akustických problémů. Nicméně níže popsaný
princip platí pro akusticky vyrovnaný prostor, což je velmi vzácný případ.
Poznámka: Pokud máte dostatek
času, nechte buben na pár hodin, případně přes noc
„odstát“, čímž se blána na bubnu stabilizuje. Není to nezbytně nutné, ale
v mnoha případech to pomůže a ladění jde pak snadněji.
1. Pracujeme
rezonanční stranou k sobě s bubnem na stojanu nebo ho držíme za
ráfek. Jednou udeřte na blánu a poslouchejte, jestli máte hluboký dlouhý čistý
tón. Pokud ano, přejděte dále do bodu č. 2. Pokud ne, po velmi malých
krocích utáhněte postupně všechny ladící šrouby, ne více než o 1/16 otáčky.
Klíčové je zde nespěchat. Poté proťukejte dokola všechny ladící šrouby a
srovnejte jejich výšku ladění, jak bylo popsáno v bodu č. 8 a pak pro
kontrolu udeřte do středu blány. Dolaďujte tak dlouho, dokud neslyšíte nízký
dlouhý tón. V tomto bodě STOP.
2. Převraťte buben údernou
stranou k sobě. Jednou udeřte a poslouchejte zda pořád máte nízký dlouhý
čistý tón. Pokud ano, můžete přejít do bodu č. 3. Pokud ne, tak jako
v předcházejícím bodě, utáhněte o velmi malý krok všechny ladící šrouby.
Poté opět proťukejte dokola všechny ladící šrouby a srovnejte jejich výšku
ladění, jak bylo popsáno v bodu č. 8 a pak udeřte do středu blány.
Dolaďujte tak dlouho, dokud neslyšíte nízký dlouhý tón. V tomto bodě STOP.
3. Nehledě na to jestli se vám
zvuk líbí, je to nejnižší ladění kterého je daný buben schopný. Poznámka: Pokud
jste již několikrát zvedali ladění a tón je pořád zkreslený, je buď špatná
blána, hrana korpusu, vlastní korpus, chrastí mušle nebo není blána správně
usazená. Předtím než se rozhodnete vyměnit blánu, doporučuju nechat blány
natáhnutou na bubnu 24 hodin a pak ladění zopakovat. Zjistil sem, že přes noc
mnoho problému může zmizet. Nevím proč. Pokud nemůžete čekat, vyzkoušejte jinou
blánu nebo vyzkoušejte ladění zvednout.
4.
Nyní je čas k procházení skrze „zóny“ a dostat z bubnu maximum.
Zaměříme se na údernou blánu a utahujeme v malých krocích, nikdy ne více
než o 1/16 otáčky. Znovu podotýkám, že otáčení ve velmi malých intervalech je
pro popisovaný koncept velmi důležitý. Mezi každým otočením ladícího šroubu
udeřte na blánu. Po každé celé otáčce zastavte a zkontrolujte jestli je blána u
všech ladících šroubů stále na stejném tónu.
Co očekávat –
Postupně se budete dostávat přes fáze, kdy buben zní dobře, po dalším postupném
utahování šroubů začne znít špatně (začne se tzv. zavírat) a dalším kroucením
se opět zvuk tzv. otevře. Většinou najdete 2 zóny s dobrým zvukem, dále už
většinou úderná blána bude totálně mrtvá a zvuk začne obsahovat nepříjemné
zvonění. Výšku tónu můžete pořád zvedat, ovšem buben už bude hrát živě.
V tomto bodě jste už zašli v utahování úderné blány moc daleko,
podlaďte o ¼ nebo ½ otáčky do bodu kdy buben zní opět živě
(dobře).
5.
Pokud chcete vyšší tón, než jste takto dosáhli, utáhněte a rezonanční blánu na
každém šroubu o 1/8 až ¼ otáčky. Opět udeřte na buben po každém otočení
ladícího šroubu a po celé kompletní otáčce se ujistěte, zad-li je blána
rovnoměrně vyladěná. Až se dostanete do bodu, kdy buben ztratí život a chcete
zvýšit ladění, začněte přitahovat údernou blánu o 1-2 kroky.
Co očekávat –
pokud budete ladit tímto stylem, narazíte na fáze, kdy se po úderu bude
snižovat výška tónu. Někdo tento zvuk má rádi a zde s laděním končí. Když
budete dále utahovat, dostanete se do bodu, kdy fáze nejsou posunuty a
Dopplerův efekt skončí a buben bude zvukově rovný a otevřený. To je bod, kdy
jsou naladěny na stejnou nebo velmi podobnou výšku tónu.
6. Za tímto bodem zní buben
opět mrtvě a pro zvýšení ladění bubnu musíte
přitahovat blánu v krocích 1/16, 1/8 nebo 1/4 otáčky na opačné straně
bubnu, tím se bude celý proces opakovat.
- Můžete použít
tlumící udělátka jako je “moon gel”. Moon Gel je účinný a ořízne nechtěné
přeznění a zkrátí dozvuk. Jednoduše dejte na blánu takové množství gelu, aby se
vám líbil výsledný zvuk.
- Můžete také
použít tlumící mezikruží, buď koupené nebo vyrobené ze staré blány.
efekt je podobný jako při použití moon gelu.
- Pokud nechcete používat tato
udělátka, můžete lehce přitáhnout nebo povolit jednu blánu nebo jednu blánu
povolit a druhou utáhnout, tak aby vznikl posun fází a buben se tzv. „zavřel“,
čím větší fázový posun, tím větší utlumení zvuku bubnu.
- Lidé často pro dosažení
podobného efektu povolují jeden ladící šroub. Ovšem mě se osvědčilo raději
utáhnout/povolit o určité množství rovnoměrně celou blánu. Tímto způsobem
nehrozí zničení blány.
- Naladění rezonanční blány na
její nejspodnější tón a její další lehké podladění vede k „tlustému“,
temnému zvuku. Údernou blánu pak použijeme k úpravě výšky tónu. Pamatujte
ale, že tento typ ladění je trochu omezený.
- Pro větší pecku nebo atak
nalaďte rezonanční blánu o něco výš než údernou.
- Pro „otevřený“ zvuk by měla
být výška ladění obou blan stejná. Nejlépe s použitím čirých blan.
- Použití fénu – Ve
starší verzi této bible jsem použití fénu propagoval k snadnějšímu usazení
blány na hraně korpusu. Tento proces byl popsán jako zahřívání okraje blány ze
vzdálenosti asi 5 cm, celkově 3 x dokola rychlostí přibližně jedné
otáčky za 10 s pro 12“ buben.
Můj pozdější snaha prokázat
jestli to zaručeně funguje nebo ne ve mně vyvolala smíšené pocity, hlavně
s vědomím, že Mylar®
je velmi teplotně stálý, což je vlastnost, proč je používám. Pokud změříte
teplotu vyvinutou normálním fénem s výkonem 1600 Wattů, dosahuje hodnoty
někde mezi 75 a 80°C. Předmětem bylo jednoduše zahřát fólii, aby si snadněji
sedla na hranu korpusu. Na 3 blánách, které sem testoval - REMO
Emperor (2 vrstvy po 7mil), REMO Hazy Diplomat (podle
starého značení Diplomat Snare Side Head) a Aquarian Classic Clear -
nebylo poznat větší tvárnost. Jinými slovy zde nenastala očividná změna
v ohebnosti fólie blány. Někdo by mohl díky vlastnostem Mylaru chtít
k ovlivnění fólie vyzkoušet průmyslovou horkovzdušnou pistoli, které
snadno přesáhne 140°C potřebných k jejímu změknutí. ZÁSADNĚ POUŽITÍ
TAKOVÉHO ZAŘÍZENÍ NEDOPORUČUJI. MŮŽE POŠKODIT KORPUS, POVRCH NEBO BLÁNU, NE-LI
VYVOLAT NĚJAKÉ DALŠÍ POŠKOZENÍ.
Je tu názor, že
bubeníci, kteří používají normální fén jen ztrácejí čas, protože jak bylo
ukázáno experimentem, fén nevyvine takovou teplotu, aby to fólii nějak
ovlivnilo, což připouštím se jeví jako pravda. Ovšem jiní (jako např. Bab
Gatzen předvádějící na jeho videu z roku 1993 Drum Tuning: Sound and
Design) cítí, že to může pomoci blánu usadit rychleji. Mohu pouze uzavřít, že
navzdory pokusu který jsem udělal, také cítím u tlustých blan je rozdíl
v sednutí znatelný. Mohu jen doporučit to vyzkoušet s normálním fénem
(NE S PRŮMYSLOVOU HORKOVZDUŠNOU PISTOLÍ) a zjistit, zda to k usazení blány
opravdu pomůže.
Jsou to všeobecně zařízení
měřící napětí blány nebo odpor ladících šroubů a mají svoje využití. Ovšem
nejlepší zařízení na trhu máte obou stranách vaší hlavy, vaše uši. Jen nemají
žádný měřítko ani číselník.
Jen málokteré z těch nejlepších
bicích souprav na trhu mají ladící šrouby konstruovány tak, aby sami o sobě
kladly při utahování vždy stejný odpor. Takže je jasné, že tření uvnitř každé
"mušle" ovlivní nebo zcela zblbne zařízení měřící moment (momentové klíče nebo šroubováky měřící výsledný moment jako
součet vnitřního tření ladícího šroubu a protitahu ráfku/blány). Když
zvážíte, že fólie není vždy přesně stejné tloušťky od hrany ke hraně, zařízení,
která měří napětí blány můžou být zblblé rozdílnou tloušťkou blány. Pokud máte
uloženy hodnoty, nabízí snadnější možnost opakovaného ladění stejného typu
blány na oblíbený zvuk.
Pokud strávíte hodně času
laděním podle ucha, tak víte, že není neobvyklé mít pár ladících šroubů
v porovnání s ostatními o mnoho volnějších. Pamatujte, že jde o výšku
ladění u každého šroubu a ne o vyváženost napětí blány nebo odporu šroubu.
Takže k čemu se tyhle
mašinky hodí? Zařízení může o pár minut
zkrátit dobu ladění. Pokud vaše použité blány, ráfky a hrany vyžadují usazení
počátečním vysokým napnutím blány, tak pro tento účel nelze těchto ladiček
použít. Usazení je třeba provést ručně, poté podladit
a pak je teprve možno použít ladičku. Bez tohoto „ručního“ procesu se může
stát, že se bude blána delší dobu rozlaďovat.
K nalezení
vhodného nastavení stejně budete muset projít procesem ladění „na ucho“ a
teprve potom použít ladičku a zaznamenat si naměřené hodnoty. Když budete měnit
blány, usadíte blánu, podladíte, nasadíte ladičku a rychle dostanete slušné
ladění. Pak můžete doladit aby na každém šroubu byla stejná výška tónu.
Co se týče zařízení
"Drum Dial", tak i přes moji napsanou radu vám dám malý návod,
protože to může pomoci pochopi co očekávat. ALE NESPOLÉHEJTE SE JEN NA TUTO
LADIČKU – NAUČTE SE POSLOUCTA CO SLYŠÍTE!
Pokud chcete pěkný
otevřený zvuk vyzkoušejte toto nastavení pro ladičku Drum
Dial. Na floortomu začněte na hodnotě 75, u tomů na 80 nebo 85 a údernou blánu na malém bubnu na 90. Začněte se
spodníma blánama laděnýma stejně jako hrací. Možná bude nutné pohnout laděním
v 1 nebo 2 krocích nahoru nebo dolů, to záleží na vašich bubnech. Ale vždy
stejné nastavení pro hrací i rezonanční blánu.
Na bubínku je také
důležité napnutí struníku. Když budete potřebovat zvýšit ladění bubínku, raději
utáhněte spodní blánu, než si udělat z hrací blány tvrdé „prkno“.
Co očekávat? – pokaždé
když měníte značku/model blány, buben nebo výrobce změní technologii
výroby, budete muset naladit podle ucha a poté si svoje naladění změřit a
zapsat. Takže nakonec skončíte s plnou knihou různých nastavení.
Velký buben - hrací blána
Materiály,
povrchy a konstrukce blan jsou popsány již v kapitole "Tomy – hrací blány ". Jsou zde mnohé podobnosti,
avšak je tu pár opravdu speciálních blan jako Evan's EQ a Aquarian
Regulator series.
-
jednovrstvé bez tlumení: blány na úrovni REMO Ambassador, Ebony series, FiberSkyn 3 FA,
Aquarian Classic, Aquarian Signature Series Jack DeJohnette, Evans EQ1, EQ4,
atd.
-
jednovrstvé
s tlumením: blány
na úrovni REMO Ambassador, Ebony series, FiberSkyn 3 FA, Aquarian Classic, Aquarian
Signature Series Carmine nebo Vinny Appice, Studio X, Impact I, SuperKick I,
Evans EQ1, EQ4, atd.
-
dvojvrstvé – s tlumením: blány na úrovni
REMO Pinstripe, Evan's EQ2, EQ3 nebo olejové, Aquarian SuperKick II, Remo Powersonic
Velký buben - rezonanční blána
- jednovrstvé – bez tlumení: blány na úrovni
REMO Ambassador, Ebony series, FiberSkyn 3 FA, Aquarian Classic, Ported Bass
Drum Head, Evans EQ1, UNO 58 1000, atd.
- jednovrstvé – s tlumením: blány na úrovni REMO
PowerStroke 3, Aquarian Regulator, Evans EQ2, EQ3, atd. Většina z nich je ve
variantách s 4-1/2", 5", 7" otvorem nebo bez otvoru.
Velký buben – otvor
v přední bláně ANO/NE
- Otvor větší než 7“ je téměř jako nemít
přední blánu.
- 7" otvor vytváří pocit jakoby
velkého bubnu jenom s hrací blánou, přikrmí atak palice jdoucí přímo do
lidí a něco z tónu rezonanční blány. A za další usnadňuje umístění mikrofonu a
umožňuje změnu vnitřního tlumení – tedy je-li používáno.
- 4-1/2" nebo 5" otvor nebo 2 takové otvory mimo
střed dovolují kontrolu na odskokem palice od blány, rovná se větší rezonanci
bubnu, rezonanční blána má větší vliv
na ladění bubnu. S 4-1/2" dírou může být problém do bubnu umístit velký
mikrofon (ale dá se to) a měnit vnitřní tlumení.
- Bez díry, velmi rezonantní, vytváří větší odskok palice. Může být pak
problém dostat jak "mlask" palice, tak rezonanci bubnu, pokud snímáme
jenom jedním mikrofonem. Tlumení zůstává napevno uvnitř bubnu.
Přední/rezonanční blána je pro celkový zvuk velmi dominantní.
Jsou 4 důvody, proč bubeníci
chtějí otvor (nebo více) v rezonanční bláně velkého bubnu:
- Vypadá to „cool“.
- Nemají rádi velký odraz palice
od blány, což je v případě plné přední blány dáno pouze malým únikem
vzduchu (peklo pro ty, co nechávají palici na
bláně).
- Potřebují sejmout mikrofonem
zvuk bubnu zevnitř.
- Potřebují větší
projekci (hlasitost) bez použití mikrofonu (méně basový úder, více středový
atak).
Pro ty co mají otvor
v rezonanční bláně jen pro parádu – má to samo sebou i akustický vliv, protože odejmutím
materiálu z blány zmenšíte dávku basů jdoucího z bubnu.
Určitá dávka basů které slyšíte,
vychází z oblasti středu bubnu/blány. Povrch blány funguje podobně jako
membrána reproduktoru a pomáhá při pohybu vzduchu. Pamatujte, že výška tónu
určená napnutím blány a plochou povrchu v pohybu. Když odeberete velký kus
středové části, ztratíte velkou část basů. Přidáním otvoru do blány
v žádném případě nepřidá basy jak je tomu může být u reprobeden
s tzv. bassreflexem.
Tlustší blány mají tendenci zůstat
déle v pohybu. Když je povolíte budou kmitat s menší frekvencí, což
nám dá nižší frekvence a větší rezonanci. To ovšem platí pokud nepoužijeme
žádné vnitřní tlumení nebo cokoliv co urychlí zastavení kmitání blány.
Někteří chtějí mít menší odskok
umožněný možností velkého úniku vzduchu, ale také by rádi maximální basy. Pro
ty co tedy nechtějí vyměnit basy za odskok je tu řešení udělat více malých
otvorů po obvodu blány. Pokud chcete snímat zvuk zevnitř bubnu je pro vás
řešení „May mic systém“ (uchycení mikrofonu napevno
uvnitř bubnu) nebo se musíte vrátit k velkému otvoru. Je na vás
zvážit všechny faktory a vybrat řešení které vám bude vyhovovat.
Je to plocha otvoru, které se
počítá. To kde je umístěná ovlivní zvuk jen málo (pokud teda není na úderné
straně J). Pokud chcete maximální tón, pak
udělejte každý otvor velikosti 1-2” a umístěte je po obvodu blány, ovšem zase
ne blíž jak 1” od hrany. Jinými slovy, pro nejlepší tón potřebujete zachovat co
největší plochu ve středu blány jak je to jen možné. A znova, není to počet ale
celková odstraněná plocha, která má vliv na zvuk. Počet otvorů můžete zvolit
jaký chcete, v následujícím příkladu uděláme 2 otvory, tak aby jejich
plocha byla stejná jako u tradičního 7“ otvoru. Matematika je jednoduchá. Potřebujeme spočítat plochu otvoru o průměru
7”, k čemuž použijeme vzoreček PixR² a velmi jednoduchým výpočtem se
dostaneme k ploše 38.5 čtverečních palců. Nyní podělíme tuto plochu
zvoleným počtem otvorů a zpětně vypočteme jejich poloměr/průměr. Výsledkem je
tedy skutečnost, že ploše 7“ odpovídají přibližně 2 otvory o průměru 5“ nebo 4
otvory o průměru 3,5“, atd.
Pokud je buben osazen
plnou rezonanční blánou, bude vždy znít „vřeleji“ s více ultra basy. Malé
otvory jsou navrženy, tak aby mohl dostatečně unikat vzduch a zároveň mohla
rezonovat rezonanční blána. Čím více blány odstraníte, tím méně bude rezonanční
blána schopna rezonovat.
Větší otvory udělají buben ze
předu trochu hlasitější a středovější. Menší otvory podél obvodu blány dávají
menší odraz, ale buben zůstává vřelý.
Takže jestli chcete aby měla na
zvuk více vliv rezonanční blána, udělejte menší otvor.
1. Jedna
vycpávka, polštář nebo cokoliv, co zakrývá pouze hrací blánu tak z 15-20%:
Zvýrazní se atak palice, tón a dozvuk zůstává.
2. Jedna vycpávka
nebo polštář, 15-20% zakrytí pouze rezonanční blány: atak palice se sníží, tón
a dozvuk se promění v krátkou "dávku" energie následované jasným
přezněním.
3. Jedna vycpávka nebo polštář,
15-20% zakrytí hrací i rezonanční blány: zvýrazní se atak palice, trošku sníží
se celková hlasitost, tón a dozvuk se ořízne a přeznění se sníží.
4. Jedna
vycpávka nebo polštář, 25-30% zakrytí hrací blány a 15-20% zakrytí
rezonanční: atak palice se stane ostřejší a výraznější, celková hlasitost se
nesníží o moc více než v předešlých bodech, tón a dozvuk se ještě více ořízne,
přeznění zmizí úplně. Pokud použijeme jednoduchou tlumenou hrací blánu, velice
snadno dostaneme ostrý zvuk. Dobré řešení při snímání mikrofonem.
5. Jedna
vycpávka nebo polštář, 25-30% zakrytí hrací i rezonanční blány:
Velmi oříznutý zvuk, který je ideální pro snímání mikrofonem blízko blány. Atak
palice je ostrý, celková hlasitost se v porovnání s výše uvedenými variantami
už moc nesníží, tón a sustain je krátký, bez ozvučení zní buben jakoby bez
života. Výrazný úderný/průbojný zvuk.
Velký buben
- zvuková charakteristika a párování blan
Všechny charakteristiky tónů a tlumení u následně
popsaných blan je možno poupravit polštáři/vycpávkami popsanými v kapitole "Velký buben - tlumení"
nebo použitím otvoru v přední bláně, jak je popsáno v kapitole "Velký buben – otvor v
přední bláně ANO/NE". Pískování a podobné věci jsou popsány v
kapitole "Tomy – hrací (vrchní)
blány". Platí zde zásady podobně jako pro tomy, ovšem je tu
několik opravdových specialit jako je například Evan's EQ a Aquarian Regulator
series.
1. Jednovrstvé netlumené blány jako
hrací i rezonanční: otevřený hřmotný tón, silný odraz, vysoce rezonantní,
zvonivý.
2. Jednovrstevná tlumená hrací blána
a jednovrstevná netlumená rezonanční blána: vyleze atak palice, otevřený tón, vysoce
rezonantní, menší přeznění ihned po úderu, ale trochu přetrvávající v dozvuku.
3. Jednovrstevná tlumená hrací i
rezonanční blána: Je více slyšet atak palice, tupý/hutný zvuk ale ne tak
oříznutý, přeznění je kontrolované, ale je tu. Takováto typická kombinace je
REMO PowerStroke 3 jako hrací i rezonanční nebo pro trochu více basů
vyzkoušejte jako hrací Evans EQ4 a rezonanční REMO PowerStroke 3, Evans EQ2
nebo Aquarian Regulator Resonant.
4. Jednovrstevná tlumená hrací a
2-vrstvá tlumená rezonanční blány: vyleze atak palice, hodně oříznutý zvuk a
kontrolovaným přezněním. Typická kombinace je REMO PowerStroke 3 jako hrací a
jako rezonanční Pinstripe, Evans EQ3 nebo Aquarian SuperKick II Resonant.
5. 2-vrstvé tlumené blány jako hrací
i jako rezonanční: velmi oříznutý průrazný zvuk, velmi kontrolované přeznění
(je možnost vynechat vnitřní tlumení - polštář nebo jinou vystýlku). Typická
kombinace REMO Pinstripe, nebo Evans EQ3 nebo Aquarian SuperKick II/Regulator.
Velký buben
- proces ladění a triky
1. Na velký buben platí stejná
ladící procedura jakou najdeš v kapitole "Ladění a usazení blány
– pro všechny bubny" a k tomu vezmi v úvahu tyto následující body.
2. Typická ladící metoda pro kopák
je, že hrací blána ve výsledném zvuku ovládá atak a rezonanční blána kontroluje
dozvuk.
3. Pro větší průraznost nalaďte
rezonanční blánu o 1-2 tóny výš než hrací blánu, což ale posune celé ladění
bubnu výš.
4. Pro vláčný/igelitový/plastický
zvuk použijte jednovrstvou blánu, nalaďte na nejnižší tón a pak ještě každý
šroub podlaďte. S filcovou palicí můžete hrát "bez ochrany" pokud
hrajete dřevěnou nebo plastovou palicí určitě použijte nalepovací výztužný DOT (např. REMO falamslam).
5. Tlustý zvuk "kopáku"
dosáhneme stejně jako u tomu. Rezonanční blánu naladíme na nejnižší tón a pak
ještě lehce podladíme (o 1/16 až 1/8 otáčky), tak vytvoříme tlustý, veliký nebo
temný zvuk. Hrací blána se pak používá pro změnu výšky ladění, ovšem ladění
hrací blány pro tlustý zvuk má svoje omezení.
6. Pro krátkou dávku
"otevřeného" rezonujícího tónu následovaného tlumeným přezněním
vyzkoušejte umístit EQpad blízko obou blan, tak aby se při úderu palice vrchní
volná část padu odlepila od blány a pak ji opět rychle zatlumila. Velikost
tohoto efektu se mění změnou pozice padu, je také možnost použít 2 pady na sebe
nebo na každou blánu zvlášť.
7. Nemáte polštář nebo pad?
Vyzkoušejte natáhnout pásy filcu nebo bavlněné látky různé šířky přes střed
blány, upevněte je mezi blánu a hranu bubnu a vyšponujte. Vyzkoušejte šířku
pásu 11cm na 20" buben, 12,5cm na 22" a 14cm na 24". Použití na
jednu blánu odpovídá asi 25-30% pokrytí blány nebo dvěma EQ padům. Také funguje
srolovaný ručník položený na dno bubnu těsně na blánu pro jednu nebo obě blány,
taktéž se dá použít každý péřový polštář nebo složená deka. Buďte kreativní!
Funguje všechno co se lehce dotýká blány. Vyzkoušejte přilepit za jednu stranu
páskou kus látky nebo ručník k hořejšku blány a nechte ji volně viset dolů bude
tlumit jen krátce v momentě kdy se blána po úderu vychýlí a dotkne se
látky/ručníku.
8. Pro větší rezonanci zvedněte
buben nad podlahu co vám nohy bubnu a pedál umožní.
Ladění malého bubnu se neliší od ladění ostatních
bubnů, je jen trochu komplikovanější výběrem korpusu (materiál, hloubka) a
struníku. Začneme tím, jaký vliv na zvuk má materiál korpusu, protože pak lépe
pochopíte různé přednosti a omezení vlastního korpusu bubnu a také to usnadní
výběr blan.
Přehled materiálů:
Mosaz: velmi ostré hrany a velmi bohatý
zvuk s plným/šťavnatým přezněním.
Ocel: o krok více jasnější a
výraznějším zvoněním, delší doznívaní než mosaz.
Hliník (dural): čistý otevřený zvuk
s jasným/pronikavým přezněním a hraje neuvěřitelně hlasitě rimshot.
Bronz: blízký příbuzný mosazi, má
celkovou charakteristiku jako dřevo, umí být hlasitý a zní dobře kolem dokola
celého bubnu.
Měď: blízká příbuzná hliníku – trošku
teplejší/vřelejší.
- Tepaný korpus: platí celková charakteristika
pro daný materiál, pouze v různé míře méně resonance.
-
Tloušťka kovu:
1mm tlusté korpusy nemají takovou basovo-středovou rezonanci jako např. 3mm
tlustý korpus.
- Kovové lité
bubny: velmi
hlasité a rezonující díky použití speciálních činelových (zvonařských) slitin
při odlévání.
- Dřevěné bubny: platí stejná charakteristika
jako pro ostatní bubny dle určitého dřeva. viz "Konstrukční znaky –
všechny bubny"
- Malý průměr znamená vyšší základní
zvuk (pitch).
- Hlubší buben má
větší „power“, rezonanci a delší dozvuk.
- Nízký/mělký korpus
znamená lepší artikulaci/zřetelnost a menší "power" způsobený menší
plochou bubnu.
- Vybrání pod
struníkem: Je to snížení styčné hrany na resonanční straně pod struníkem, aby
struník dosedl těsněji na blánu.
- Styčné hrany
s menším úhlem než 45o nejsou závadou, jsou udělány pro
dosažení jiného zvuku. U březových korpusů je populární sklon 35o,
buben s ostrou hranou (menším poloměrem zaoblení) je pak ostřejší, než u
ploché hrany (většího poloměru) – to je někdy navrhováno pro velký buben a
tomy.
Malý
buben – hrací blána
Pískováné blány a podobné věci už byly popsány v kapitole Tomy –
hrací blány. Jsou tu podobnosti
s laděním tomů, ale také úplné specialitky jako je třeba EVANS Genera
Snare nebo Genera Dry vented series (ventilační dírky po
obvodu blány).
1. Jednoduché tenké blány REMO Diplomat,
Renaissance, FiberSkyn FD (FD extra thin), EVAN'S Genera
Concert Snare, jsou pískované, mají
perfektní artikulaci, extrémní citlivost, jasnost, otevřené přeznívání
(FiberSkyn je vřelejší), nejsou moc trvanlivé. Speciálně musím zmínit - Evan's Genera
Concert Staccato Snare, suchá velmi artikulovaná verze patřící do skupiny
„tenkých“ (thin).
2. Jednoduché
netlumené/neventilované středně tlusté blány jako REMO Ambassador, Renaissance
a FiberSkyn FA, Aquarian Satin
Texture Coated a EVANS G1 series, UNO 58 1000. Uno 58 je
nejjasnější, FiberSkyn nejvřelejší. Víceúčelové blány, zdůrazněné přeznívání,
artikulované, snesou téměř vše, snad kromě těch nejbrutálnějších řezníků.
pískování od AQUARIANU je nejtrvanlivější. Specialitka je také Evan's Power Center –
jednoduchá blána vyztužená nalepeným 5“ pískovaným středem (DOT), který vydrží
i velmi vysoké naladění a velmi tvrdou zacházení bez toho aniž by se odlepil.
(pouze pro 14“ verzi).
3. Jednoduché tlumené nebo
silné blány jako REMO Emperor, Renaissance, PowerStroke, FiberSkyn
F1 a Aquarian Studio X
series, Evan's Genera
Batter. Zvuk je zde ve srovnání s předchozími modely více plný,
přeznívání je méně výrazné, převládá vlastní zvuk úderu, dozvuk je zcela
minimální. Je to dáno vždy nějakým zabudovaným tlumícím elementem.
4. Jednoduché tlumené blány a
velmi „suché“ nebo „ventilované“ blány. V této kategorii na trhu vede
EVANS s modely Genera Dry, Uno 58 1000 Dry – zvuk je
ostřejší, s rychlým atakem a téměř bez přeznívání. Tyto blány vyžadují citlivé
ladění, zpravidla zdůrazní středy, materiál korpusu a ořízne basové frekvence.
5. Dvojvrstvé tlumené nebo
proti opotřebení ošetřené blány jako je REMO Pinstripe, Aquarian Performance II nebo Double
Thin a klasická Evans G2,
nebo jakékoliv jiné s nalepeným středem - mají krátký atak a s tím spojený
i velmi krátký dozvuk/sustain.
6. Dvojité silně tlumené blány
s olejovou bariérou (vrstvička oleje mezi 2 vrstvami blány). Tyto blány jsou nejvíce tupé, „krabicové“,
téměř úplně bez sustainu.
Malý buben – rezonanční blána
Poznámka: Samozřejmě že můžeš použít na resonanční stranu jakoukoliv blánu, ale
je dobré použít resonanční blány speciálně určené pro malý buben - "Snare
Side head ". Pokud použiješ něco jiného, tak je to vždy v porovnání
"heavy blána" a výsledkem je nedostatek nebo dokonce úplná ztráta
„snare sound“ – tedy zvuku struníku a jeho citlivost.
-
Tenké resonanční: blány jako REMO Diplomat Snare Side a Evan's Genera Hazy 200. Tyto blány
perfektně vyzvednou reakci struníku, citlivost a prásk i při hraní „stínových“
not a víření je pak více čitelné.
-
Středně silné blány: blány jako REMO Ambassador, Renaissance, Aquarian Classic Clear Snare Side
nebo Evan's Hazy 300. Tyto
mají méně sustainu než tenké modely, zvuk je více soustředěný ne tak jasný,
čitelný, oříznutý. Evan's Genera
300 a Genera Glass 300 jsou sušší, ale uchovávají si dobrou reakci
struníku, zatímco Renaissance je teplejší.
-
Těžké/silné blány: REMO Emperor, Evan's
Hazy 500 jsou oboje velmi suché
a ne zrovna čitelné. průhledné verse jsou ještě sušší. Aquarian Hi-Performance Snare Side je speciálně
konstruována proti velké zátěži a opotřebení, ale má charakteristiku středně
silné blány.
-
Stojan také
ovlivňuje zvuk bubnu. Když usazujete malý buben do stojanu nesvírejte ho
drapáky příliš pevně, ponechte možnost korpusu i ráfkům volně rezonovat.
-
Když bubeník
udeří silněji, prásk a hlasitost bubnu se od určité hranice již nemění, ale
vnímáme změnu pouze výšky (pitch). Tento dojem způsobuje fakt, že se projevuje
více hrací blána. Proto když nechcete dostat z virblu jen vysoký prásk, měli
byste zkusit snímat spodní blánu.
-
Pokud použijete 2 mikrofony (na hrací i rezonanční blánu) měli byste si
uvědomit problém fází spojený se spodním mikrofonem. Blány vibrují navzájem ve
fázi, proto když se hrací blána po úderu vzdaluje od vrchního mikrofonu, tak
rezonanční blána se ke spodnímu mikrofonu přibližuje. Tato fázová změna
vyžaduje elektrické přefázování spodního mikrofonu.
metoda č. 1
(tlustý a šťavnatý zvuk)
Předpokládá
se středně tlustá jednovrstvá blána jako Evans Genera Batter, REMO PowerStroke
nebo Aquarian Studio X, všechny Texture Coated, apod. v kombinaci s tenkou
čistou rezonanční blánou jako je REMO Diplomat nebo Evans Genera Hazy 200
Snare. Cíl je kontrolovat zvonění, výrazný zvuk, dobrá artikulace a odraz
paličky. Pro otevřenější zvuk použijte pískovanou REMO Ambassador, Evans G1
nebo Aquarian Satin Texture.
Poznámka:
Malý buben budeme ladit bez namontovaného strunění.
1. Začneme nasazením
spodní/rezonanční blány a budeme ji ladit dříve než nasadíme hrací blánu,
protože tak můžeme dostat z rezonanční blány nejnižší čistý basový zvuk,
tak jek je popsáno v kapitole "Ladění rezonanční blány - začátek postupu".
2. Po dosažení
tohoto nejnižšího čistého zvuku se postup trochu liší. Na rezonanční straně utáhneme
každý šroub o 1/2 a celou otáčku a srovnáme rovnoměrné vypnutí blány. To je
dobrý startovní bod.
3. Hrací blánu
ladíme podle postupu v kapitole "Ladění hrací blány", tak jako pro tomy.
4. Když
dosáhnem nejnižší tón hrací blány, poslechneme a vyzkoušíme jaký máme z bubnu
pocit. Předpokládá se, že budete ladit nahoru až na 3 až 5 tónů výš než máte
naladěn nejmenší tom.
5. Takto
dosáhneme excelentní reakci paliček i metliček, hrací blána je nyní naladěna
výš než rezonanční a můžeme mít komplex, že rezonance spodní blány je malá.
Tento pocit můžeme kontrolovat napnutím struníku (bude diskutováno níže).
6. Pokud je
tedy po utáhnutí hrací blány a zapnutí struníku rezonance příliš malá, přitahujte
spodní blánu o 1/4 otáčky na každém šroubu až do požadované rezonance a rekce
paličky.
7. Skočte do kapitoly "Malý buben – extra návod na ladění" a
"Struník - instalace".
metoda č. 2
(vhodné pro Pop top 40 - nezadušený zvuk preferovaný mnoha studiovými hráči)
Poznámka: ladíme
bez namontovaného strunění
1. Vyměňte blány jak je popsáno v 1.
metodě.
2. Nalaďte hrací blánu výškově
identicky s rezonanční blánou.
3. Pak přitáhněte rezonanční
blánu o 3 tóny nad hrací blánu.
4. Skočte do kapitoly "Malý buben – extra návod na ladění" a pak na "Struník - instalace".
metoda č.3
(vysoce rezonující, přenese nejvíce z korpusu)
Poznámka:
ladíme bez namontovaného strunění
1. Vyměňte
blány přesně jako v metodě č. 1, použijte jednovrstevnou netlumenou pískovanou
hrací blánu a jako rezonanční Diplomat clear nebo Evans Hazy 200 snare side.
Pro trochu vřelejší, měkčí ale o rezonanci oříznutější zvuk pak rezonanční
blánu Ambasador Snare, Aquarian Classic nebo Evan's Hazy 300.
2. Nalaďte
hrací blánu výškově identicky s rezonanční blánou.
3. Nyní
utahujte zlehka pouze spodní blánu a pozorně poslouchejte tón a zónu ve které
se zrovna nacházíte až do bodu s největší rezonancí.
4. Skočte do
kapitoly "Malý buben – extra návod na ladění" a pak na
"Struník - instalace".
Malý buben –
extra návod na ladění
1.
Používejte
vzestupné ladění jako pro tomy, ale spíš než utahování hrací blány utahujte
blánu spodní.
2. Laďte do kříže nebo ještě lépe
použijte 2 klíče. Tenká rezonanční blány je náchylná vytrhnutí z ráfku pokud
utahujeme jednu stranu blány více než druhou, utahujte tedy rovnoměrně po
malých dílcích.
3. Nemůžeme
ladit buben někde mezi 1. a 2. ladící metodou, to znamená, že interval mezi
blánami musí být vždy 2-3 tóny, pouze můžeme ladit buben celkově výš, i malá
změna v ladění jedné blány může způsobit rušení fází a výsledkem je utlumení
nebo úplné "zabití" bubnu.
4. Pokud
chcete tlustý mokrý zvuk ponechte spodní blánu naladěnou nízko bez ohledu na
to, jak máte naladěnou vrchní blánu.
5. Pokud
chcete artikulovanější řezavější zvuk utáhněte spodní blánu a vrchní ponechte
níže.
6. Napětí ve
struníkových lůžcích také kontroluje jakou ránu cítíte v žaludku. Pokud je
blána hodně utažená, struník si tak nemůže dobře "sednout".
instalace
1. Neumisťujte struník přesně
doprostřed blány, ale trochu blíž straně, kde je struník upevněn napevno, tak
aby byl vycentrován až po utažení páčky, tedy přiblížení bláně.
2. Při
připevňování provázků nebo pásků dejte pozor, aby byl struník kolmo k ráfku a
nešel po zapnutí páčky šikmo.
3. Zapněte napínací páčku a
vyšroubujte struník až tak, že už neslyšíte struny. Popotáhněte trochu provázky
nebo pásky tak, aby se struník lehce dotýkal blány, struník vycentrujte a
zafixujte.
4. Se zapnutým struněním
postupně utahujte až se dostanete na bod, kdy strunění bzučí a cítíte, že jde s
bubnem pěkně dohromady. Pokud přitáhnete struník více, bude zvuk
artikulovanější. I velmi malé pootočení udělá velkou změnu. Zkoušíme tak po
1/16 otáčky. Pokud máte nastavovací šrouby po obou stranách, utahujeme/povolujeme
stejnoměrně, to je velmi důležité.
5. Experimentujte;
v jednom bodě procesu ladění najednou uslyšíte ten spodek nebo ucítíte, jak vám
nadskočí žaludek a to může být to co hledáte. Struník nepřetahujte, nestane se
pak už nic než to, že se tón bude víc a víc dusit a bude se zhoršovat
reakce paličky.
6. I malá změna utažení má za
následek oživení nebo umrtvení zvuku nebo přeznění. viz další kapitola "Struník - zvuk a 5 poloh".
Malý buben -
hledání a řešení problémů
-
Buben během hraní nepravidelně chrastí. Zkontrolujte není-li někde povolený
šroub. Sundejte blány a poklepejte na korpus rukou nebo tupým koncem paličky. Pokud
to bzučí v mušlích, musíte ty problematické odizolovat, v prvním kroku
vyzkoušejte jestli postačí vložku se závitem utlumit třeba kouskem vaty. Můžete
také vyzkoušet podložení mušlí tenkou gumou, ale pozor aby mušle pak nebyly moc
daleko od korpusu, šrouby musí projít volně skrz ráfek a je třeba to udělat na
všech mušlích ne jen na těch problematických. Pokud korpus bez blan nijak
nebzučí ani nechrastí, chyba je v blánách, buď už jsou staré a jsou zralé na
výměnu nebo byly špatně usazeny. Řešením je tedy blány buď vyměnit nebo je více
napnout a nechat znovu usadit.
-
Jak
zkontrolovat strunění: položte struník na rovnou podložku, volně nenapnutý.
Koukněte jak jsou jednotlivé struny uspořádané, hlavně jestli krajní struny
nejsou jinak napjaté nebo pokroucené (to se může stát i u nového strunění).
Pokud máte nějaké pochybnosti kupte struník nový, jinak se "bzučení"
a "prásk" malého bubnu bude dát těžko kontrolovat. Zkontrolujte také
jestli jsou struny na plechy rovnoměrně připájeny a jestli jsou bez ostrých
výčnělků nebo hrudek cínu. Nerovnosti můžeme zapilovat, ale ne moc, aby se
struny po napnutí nevytrhaly z uložení.
- Jak definovat, že blána už je
příliš stará na další používání? Vedle klasických prasklin (klasicky na styčné
hraně rezonanční blány malého bubnu) se podívejte ještě na místa, kde se plechy struníku
dotýkají blány, často tu bývají maličké dírky nebo mléčně zbarvené otlaky.
Ujistěte se jestli není blána zdeformovaná nebo má tvar "lavoru" nebo
jestli nebyla příliš přepnutá (a tak ztratila pružnost). Pokud objevíte nějakou tuto závadu blánu vyměňte.
- Jak prověřit ráfky? Položte je na
kuchyňskou linku nebo jiný velmi rovný povrch (ne na sklo nebo plast - ty
nejsou nikdy rovné) a podívejte se jestli leží celou plochou na podložce. Pokud
je ráfek lisovaný, třikrát ohýbaný zatlačte na něj a bude buď pevně sedět nebo
se prohýbat/pružit. Pokud je ráfek lisovaný nebo dřevěný museli byste ho hodně
zatížit, aby se pohnul a tím riskujete je prasknutí. Jediné řešení, krom toho
že se tím naučíte žít, je výměna. ještě překontrolujte kulatost/šišatost ráfku.
Nakreslete kříž a udělejte na něm podle ráfku značky, pak jednoduše ráfkem
pootočte o 90o a pokud značky nesedí ráfek není kulatý.
Struník -
zvuk a 5 poloh
Začneme u povoleného struníku, postupně velmi pomalu
utahujeme šroub napínacího mechanismu struníku a posloucháme výsledný zvuk při
úderu paličkou na hrací blánu - tak nejlépe poznáme jak struník ovlivňuje zvuk
malého bubnu, to lze rozdělil do 5 poloh:
1.
První
náznak "chrastění", zvuk je rozbředlý a neuspořádaný
2. Méně "chrastění", suchý zvuk trochu jako přetažený
3. Začíná dostávat vřelost a
struny pěknej "plesk"
4. Stává se artikulovanější a
vřelost postupně odchází
5. Nesmyslné stádium, extrémní
utažení, zadušený zvuk bez charakteru, při nízké hlasitosti téměř žádná reakce
paličky do 3 palců od okraje blány, už jste zašli moc daleko.
Struník –
všeobecná charakteristika
- Je důležité mít struník rovný, tak aby i jeho okraje doléhaly
na resonanční blánu. Pokud použijete nějakou horší značku struníku nebo struník nějak
opravovaný, místo kde jsou struny naletovány k držáku je pak nerovné nebo
má ostré výčnělky. Pocit ze hry při použití tenké blány pak není uspokojivý a
horší stav samotného struníku může také způsobit předčasné zničení blány. Zde
přicházejí na řadu tzv. "Heavy Weight“ blány, ale můžete použít Aquarian Hi-Performance series, které díky své unikátní konstrukci
tomuto poškození zabrání (zespod blány jsou v místech dotyku struníkových plechů
nalepeny speciální nezničitelné „fleky“), přitom dává blána odezvu jako medium weight bubínková
rezonační blána.
- Měli
bychom brát v potaz - počet strun, jejich délku a materiál. Pokud budeme
struník měnit, musíme se ujistit o jeho správné délce a způsobu přichycení na napínací
mechanismus (šňůrky/pásky).
-
Uhlíková ocel je
mnohem jasnější než nerezová lanka, pravá střívka nebo jejich umělé náhražky.
-
Méně
vinutí/stáčení drátku/struny znamená méně hlasitosti, ale více artikulace
(např. pro lankové struníky).
-
Širší struník
bude hlasitější a potenciálně až tak citlivý, že nebudete schopni kontrolovat
jeho vibrace. Takže když zakoupíte nějaký široký a budete ho chtít hodně
našponovat pro eliminaci bzučení/ruchů, tak se nakonec vrátíte k tomu
původnímu.
- Struník s velkou plochou
spřažený s druhým menším uvnitř, bude mít tučnější/mokřejší zvuk.
- Pokud
udeříte na buben, je zde bod od kterého se hlasitost bubnu už nezvýší a buben
pak zní jakoby s menším práskem než při střední hlasitosti. To je
způsobeno tím, že slyšíte více "tom-tom" nebo "timbales"
barvu zvuku, protože udeříte pouze do hrací blány.
- Struníková strana je pouze
ta buzená a bude se vychylovat jen tak, jak silně udeříte. Takže výměnou
struníku můžete, ale také nemusíte získat větší hlasitost nebo „prásk“, záleží
to na tom jak udeříte.
- K dosažení vřelejšího
zvuku s menším vlivem struníku zredukujte počet ocelových strun na 10 nebo
vyzkoušejte nerezová lanka nebo nekovové materiály.
Struník, problémy
s nechtěným bzučením a rozezníváním.
Na levnějších
malých bubnech jsem přišel na to, že hlavním problémem může být v případě
bzučení hloubka struníkových lůžek. Ovšem může to být problém i u drahých nebo
custom malých bubnů. Takže je třeba se podívat, jestli jsou lůžka dosti hluboká
na to, aby vyhovovala samotnému struníku. Někdy je bzučení způsobené třením
plechů s blánou v místech, kde je struník přichycen pásky/šňůrkami. Na trhu jsou struníky např. od firmy Puresound, kde
se na tento detail více hledí.
Také
věřím, že problém může vyřešit použití tenčí rezonanční blány (200 weight nebo
„Diplomat snare“) než obvyklejších 300 nebo "Ambassador snare". Podle
mě se 200 nebo Diplomat snare lépe ladí, zlepšují citlivost struníku a pomáhají
struníku i při větším napnutí si lépe sednout. Silně doporučuju vyzkoušet na
vašem bubínku a to dokonce, i když hrajete death metal!
Je mnoho případů, kdy je bzučení
struníku problematické. Prvně rozepíšu pár jednoduchých návrhů, jak se bzučení zbavit a pak velmi podrobnou metodu.
Obvykle
se malý buben rozbzučí zvukem blízkého bubnu, basy nebo kytary, atd. To, co
způsobí rozbručení malého bubnu, je jeho naladění na stejné frekvenci/tónu
(nebo velmi blízko) jako zdroj zvuku. Přeladění malého bubnu je samozřejmě po
nalezení svého vysněného zvuku to poslední, co byste chtěli udělat, ale tak
jako u všeho, co se týká zvuku musíte udělat nějaký kompromis. Řešení tohoto
problému může být komplexní záležitost z důvodu vlastního přeznění
samotného struníku/bubnu.
Pokusím se shrnout všechna možná
řešení. Mám ověřené, že první dva tipy fungují dobře, ale mnozí se na tento
problém příliš zaměřují a ani by nemuseli. Bzučení je v mnoha případech
základní složka zvuku bubnu, zejména v případě naladění „tlustého“ zvuku a
v nahrávce nebo přes ozvučení vůbec jako bzučení nezní.
Jednoduché metody
1. U bubínku s deseti šrouby
povolte vedle struníku na každé straně dva šrouby až se blána zvlní a pak znovu
utáhněte do budu kdy zvlnění zmizí. To znamená, že 4 šrouby povolíme a
vykompenzujeme to utažením zbylých 6 šroubů (3 na každé straně struníku).
2. Najdeme problematický nástroj a
přeladíme ho. Většinou je to jeden z tomů a naladění jednoho tomu neví ve
výsledném celku tak rozhodující. Uvádí se, že bezproblémové by mělo být
naladění tomů o 5 not/půltónů od malého bubnu a pak dodržení tohoto intervalu i
mezi ostatními tomy. Ale je to jen částečné řešení, protože zvuk malého bubnu
je sám o sobě velmi bohatý na přeznění (záleží tedy na naladění) a odstranění
jednoho přezvuku pomocí přeladění pravděpodobně způsobí jiný!
3. Úplně
jiný přístup je vložení velmi tenkého papíru nebo stříbrné topenářské izolační
pásky mezi struny a blánu v blízko místa, kde jsou struny napojeny na plechy.
Chce to trochu experimentovat s tloušťkou a umístěním, ale mělo by to výrazně
pomoci.
4. Jiné blány. Telecí kůže jsou
málo citlivé k tomuto fenoménu. Samozřejmě můžeme použít napodobeniny telecích
kůží jako jsou Remo Renaissance nebo FiberSkyn 3, které tento jev také sníží.
5. Je-li zdroj nežádoucího bzučení
jiný blízko umístěný buben, zacloňte ručníkem nebo jinou těžkou látkou spodek
malého bubnu.
6. Nejproblematičtější jsou
drátěné struníky, vyzkoušejte lankové struníky třeba od Grover, Patterson nebo
Hinger. Tradiční střívkové struníky jsou velmi málo náchylné na bzučení, ale
výsledkem je pak velmi suchý zvuk.
7. Zkuste podladit rezonanční
blánu a naopak abyste dostali stejný tón přitáhnout údernou blánu. Když to
nebude mít účinek, udělejte to obráceně. Myšlenka je vytvořit větší rozdíl ve
výšce ladění obou blan, tak aby blány nemohli tak lehce rezonovat na stejné frekvenci.
Komplexní a poučná metoda
Zde je moje vlastní metoda na
odstranění problémů s bzučením struníku. Ovšem pro vyřešení musíte dostat
trochu vzdělání. Začneme položením otázky, co to udělá, když se něco změní?
Realita je taková, že musíte něco
změnit v ladění (nejčastěji malý tom nebo samotný bubínek) nebo akustice
místnosti. Blány jsou membrány, které se něčím rozvibrují. To „něco“ musí uvést
blánu do pohybu, je to buď palička nebo jiný zvuk, který blánu vybudí. Když je
blána vybuzená, struník naráží na povrch blány a vibruje. Je to podobné jako
když se rozvibruje papír položený na zemi blízko basového aparátu nebo se
rozřinčí skleněné tabulky ve vaší knihovně, když během filmu spustí subwoofer
vašeho domácího kina. Aby se to stalo, musí mít tento zdroj zvuku dostatečnou
hlasitost A odpovídající frekvenci. Toto je k odstranění bzučení klíčové.
Téměř v každé akusticky
neošetřené místnosti jsou některé frekvence výraznější než jiné. Také tyto
„uzly“ vznikají v násobcích frekvence znovu a znovu. Návrháři nahrávacích
studií tyto skutečnosti ví a projektují i tzv. basové lapače k odsání
těchto “špiček” z frekvenční křivky, navrhují povrchy, které pohlcují a
rozptylují tyto problematické uzlové frekvence. Zvuky v basovém a
středobasovém pásmu jsou pro bzučení struníku nejproblematičtější. Místnosti,
které mají navzájem rovnoběžné stěny, jsou horší než místnosti se stěnami o
různé délce a různých úhlech. Pokud tato problematické frekvence je blízko nebo
dokonce přesně na tónu ladění bubnu nebo tónu který zahraje basák, kytarista,
klávesák, atd. je tento „zesílen“ a bzučení struníku se tak ještě zhorší.
Také pokud je zdroj zvuku
(reprobox) umístěn dostatečně blízko bubnu nebo soupravy, pak se může blána
vlivem pohybu vzduchu rozvibrovat i bez ohledu na zahraný tón. Opět ale budu
vibrovat/bzučet o to intenzivněji, čím blíže bude frekvence ladění blány.
Mladší a méně zkušení hráči se
většinou bzučením struníku hodně trápí a ve snaze odstranit bzučení zadusí
citlivost struníku. Výsledkem pro posluchače nebo při nahrávání je buben bez
života nebo bez citlivosti k tzv. ghost notes. Většina zkušených hráčů
bzučení ignoruje, protože vědí, že bzučení není slyšet ani u vzdáleně sedících
posluchačů, ani v celkové nahrávce. Také musíte uvážit, že u nástrojů
umístěných blízko sebe může nastat bzučení a zvonění a musíte si také uvědomit,
že se stěhujete z prostoru do prostoru, z místnosti na pódium a je
velmi pravděpodobné, že bzučení v jiné prostředí samovolně zmizí.
Nicméně teď když už jste lehce
vzdělanější v základech, jsou zde některé myšlenky jak minimalizovat nebo
eliminovat bzučení struníku.
Zaprvé se pokuste změnit polohu
soupravy v místnosti. Například, pokud máte soupravu umístěnou
v rohu, postavte ji doprostřed delší zdi. Umístěním soupravy do rohu
místnosti směrem ven může mít za následek nárůst basových frekvencí. Velký
buben a tomy budou znít plněji než kdekoliv jinde. Z toho důvodu také
přemístěním soupravy může pomoci eliminovat zvonění tomů. Přemístění může být
také klíčem k potlačení bzučení struníku, pokud je způsobeno jinými
nástroji než jsou tomy. Také jednoduše může vzít bubínek zatímco ostatní budou
hrát a hledat místo kde je uzlová frekvence vyrušena akustickou povahou místnosti. tak kde jsou špičky, jsou obvykle také
uzly v kterých fázový posun způsobí v akustice místnosti potlačení
některé frekvence. Studioví zvukaři běžně hledají místo, kde akustické nástroje
znějí lépe, takže to můžete udělat také a teď už víte proč.
Pokud vše ostatní
selže a další přeladění tomů nebo malému bubnu není už možné nebo nepřineslo
požadovaný efekt a bubínek pořád bzučí, mám tu svojí metodu jak bzučení
eliminovat nebo redukovat.
Sundejte
z bubínku údernou blánu. Zkontrolujte, jestli když udeříte na tomy nebo zahraje basa/kytara nebo jiný
problematický zdroj zvuku, struník stále bzučí. Pokud ano, musíte na bubínku
snížit nebo zvýšit ladění rezonanční blány, postupujte po malých krocích.
Najděte bod, ve kterém se bzučení ztratí nebo maximálně sníží. Pokud bzučení
nepřestane, problém je akustické povahy a mohla by pomoci výměna blan.
Například blány s označením „glass“ od firmy Švand mají větší hmotnost a
jsou hůře vybuditelné. Vyzkoušejte také tenké blány, protože ačkoliv se vybudí
snadněji, zůstávají v pohybu kratší dobu a tím se může bzučení zkrátit na
přípustnou hodnotu. Tenčí blány jako Evans Glass20, 200 a REMO Hazy Diplomat
dovolí struníku lépe dosednout na blánu a tím také trochu potlačit jeho pohyb.
Ovšem může být opak pravdou? Tlustší blána může být také odpovědí, protože díky
její hmotnosti není tak snadno vybuditelná parazitní frekvencí, ale zase na ní
struník hůře sedí, což také může způsobit bzučení.
Pokud se situace po provedení
změny na rezonanční bláně zlepšila, pak je potřeba vyměnit údernou stranu a
začít s přelaďováním. Ujistěte se, že stále hrajete ten samý „parazitní“
tón.
Pokud po sundání úderné blány
bzučení zmizí, je to, co musíte změnit, vzájemný vztah úderné a rezonanční
blány. Jinými slovy musíte najít jiný tón ladění bubnu. Zkuste jít
s údernou blánou nahoru a rezonanční dolů a uvidíte, jestli změna napětí
blan pomáhá. Zkuste opak: jděte s údernou blánou dolů a rezonanční nahoru.
Na druhou stranu je to dedukce a
experimentování tak jako zkoušení různých malých bubnů, tlumících kruhů nebo
blan.
Postup
ladění – návrh
Musíte mít jasno v
tom, co je základ vašeho hraní, který buben je pro váš zvuk základní. Když už to máte
vyřešené, můžete se pustit do práce. Zde jsou 2 základní koncepty ladění:
Nejnižší,
nejtlustší zvuk:
začněte ladit u největšího floortomu a nalaďte zvuk jak je popsáno v kapitole
"Výsledky - co to znamená". Zásadně
nezačínejte s laděním od nejmenšího bubnu, protože se může stát že při snaze o
dodržení intervalů mezi bubny se u největšího bubnu dostaneme mimo jeho ladící
rozsah, kdy buben již nehraje nebo ho budeme muset posunout do jiného
"nevhodného" intervalu. Proto ladíme soupravu vždycky od největšího
k nejmenšímu bubnu.
Úderný zvuk, top 40, kde je kladen
důraz na přechody přes tomy: To co obvykle řídí váš zvuk jsou tomy. Pokud
hrajete 2 nebo 3 tomy, vezměte prvně na řadu druhý nebo první tom, to je střed vaší práce, odtud
začněte. Pokud naladíte ostatní bubny do intervalu po 5tónech, zvuk bude velký,
plný a doplněný o souznění. Pokud naladíte v intervalu o 3tónů, zvuk bude
trochu tenčí a sušší, což může být vhodné snímaní mikrofony. Tip: Nelaďte velký
buben příliš nízko, dodržte interval 5 tónů pod největší floor tom.
Intervaly a
rozměry bubnů
Zde uvádím jen svůj názor,
neplatí pro to žádné pravidla, ale první dva body platí všeobecně:
-
Průměr korpusu ovlivní výšku ladění více než hloubka korpusu. Tím se myslí, že
pokud chcete opravdu hluboký zvuk bubnu, tak velký průměr nelze ničím nahradit.
Koupíte-li soupravu s 14” floor tomem, tak si pak nemůžete stěžovat, že nelze
naladit tak nízko, jak jste mylně očekávali. Jednoduše nemůžete 14“ udělat tak
hlubokým jako 16“, ale naopak 16“ můžete naladit na výšku 14“. Ovšem bez ohledu
na to jakou cestou se vydáte, mějte na mysli, že pro většinu bubeníků je
nejdůležitější odskok paličky od blány! Takže velmi nízkým laděním se můžete
dostat do rozporu s vaším stylem hry.
-
Hloubka korpusu je přímo úměrná zřetelnosti, rezonanci a hlasitosti bubnu.
Hloubka ve spojení s celkovou konstrukcí a typem dřeva dává bubnu
charakter.
Například,
korpus o rozměrech 12"x10" (průměr x hloubka) dává povrch 370
čtverečních palců, zatímco 12"x9" jen 333“, což rozdíl v ploše
korpusu o 11% a zhruba to samé platí o rezonanci a energii. Pokud je korpus
přiměřeně tenký, bude tón bubnu s hloubkou 10“ mírně hlubší a o několik
milisekund delší. Zvukaři tomu říkají „tlustší“. Přidání hloubky také zvýší
hlasitost bubnu. Pokud je korpus tlustý, přidáním hloubky se promítne do větší
hlasitosti směrem kolmo od blány. Bez ohledu na průměr, změna hloubky o 1“ znamená
pro buben zvýšení plochy o 11% nebo snížení o 10%. Takže tom 12” x 8” má o 20%
menší povrch než tom 12” x 10”. Jednoduše je hloubka úderu patrnější u 12” x
10” než u 12” x 8”.
Jen
pro poznámku, většina bubeníků pořád mluví o tom, že chtějí více rezonance, ale
pak jsou a koupí nějaké tlumítko pro odstranění nežádoucího vysokého přeznění.
Přeznění je samozřejmě také forma rezonance. Pokud chcete artikulovanější zvuk
tomů, doporučuju pořídit korpus s menší hloubkou než tzv.“power tomy”. Můžete
si myslet, že větší hloubkou získáte buben, který lze ladit hlouběji, ovšem za
cenu ztráty kontroly nad rezonancí. Posuďte jak zvukově pevný a konkrétní je
malý buben o hloubce 3” než s hloubkou 6-7”. Podobně to platí i u tomů a
velkém bubnu.
S tímto
konceptem na mysli jsem si o věřil, že 12” buben se lépe páruje s 10” nebo 14” bubnem, než s 11” nebo 13”.
Obecně
se věří, že „sudé“ rozměry se lépe ladí. Nevím proč se to říká, já sem si
ověřil, že vše lze dobře naladit, pokud ladíme v intervalu, který nám
dovolí daný průměr/hloubka korpusu. Proto také pokud se budete snažit naladit
13” tom v páru s 12” tak, aby zněl jako 14” a tím se zvýšil požadovaný
rozdíl ve výšce tónů, naděláme si jen zbytečné problémy.
Zdá
se, že přeskočením jednoho nebo dvou rozměrů mezi průměry bubnů zní pak
souprava více melodicky – viz kapitola „Ladění do not a intervalů – návrh“.
Zde jsou některá moje doporučení:
- Použijte místo klasických hloubek "Power Tomy"
pokud máte rádi velké floortomy.
- Použijte nízké "FAST" tomy
(Fundamentally Accurate Sized Toms) pokud hrajete v malém prostoru nebo když potřebujete
jen menší "power".
- Malé bubny laděné nízko znějí docela dobře,
velkoprůměrové bubny laděné vysoko většinou dobře nezní.
- Osvědčilo se mi kombinovat bubny s těmito rozměry
(průměr x hloubka): 8x8, 10x9, 12x10, 14x12, 16x14, 18x16, 20x16, 20x18, 22x16,
22x18, 24x18.
- Pokud máte rádi pevný/konkrétní zvuk, zvažte pořízení
tomů o 2 palce mělčí než jsou výše uvedené.
Ladění do
not a intervalů – návrh
Když
sem původně psal tuhle sekci, dostal jsem strašně moc zavádějících dotazů a
rozpoutala se velká diskuze o ladění na určité tóny. Nejčastěji položená otázka
byla jaké je standardní ladění pro mojí soupravu?
Neexistuje
žádné standardní ladění pro rock nebo jazz nebo country. Tím je například
myšleno, že každý rockový bubeník neladí kopák do „C“ atd. Existuje ovšem
koncept intervalů mezi bubny, který mají tendenci bubeníci používat a to je
tercie nebo kvinta. Klasicky jsou to intervaly, které napodobují tóny
v písničce "Here Comes the Bride" (asi
něco podobného jako naše ov-čá-ci), ale nemusí to být ty stejné tóny,
jde jen o ty intervaly. Menší intervaly jsou typičtější pro rock, větší zase
pro jazz.
Pravda,
většina bubeníků se o to moc nestará. Ovšem moje zkušenost je taková, že
většina ostřílených bubeníků se o vzájemný poměr mezi bubny stará.
Ale
pamatujte, že práce bubeníka není jen dobře zahraný rytmus, ale i celkový dobrý
zvuk nahrávky. Pokud jste placeni za rychlou práci, musíte být schopni také
rychle poladit/vychytat zvuk. Pravý studiový bubeníci musí nahrát 1 až 3
skladby během 2 až 4 hodin a každá skladba je specificky zaměřena. Většinou bubeníci vyvažují zvuk soupravy, tak aby
se tzv. netřískal s basou nebo klávesami
v nízkých polohách. Bubny když je zahrajeme zároveň vytvoří melodickou
strukturu, tak aby mikrofony nebrali disharmonické přeznění. Znají svoji
soupravu a opírají se o velmi specifický vztah mezi jednotlivými bubny a často
jsou ochotni změnit jen zvuk činelů nebo malého bubnu (výběrem z mnoha
toho co vlastní a poslouchají nahrané stopy a dolaďují svůj výběr).
Když
se hraje živě a speciálně když máte kapelu hrající převzaté skladby různého
žánru, máte se držet toho, co jste a nejste schopni dosáhnout. Nebudete mít
možnost měnit ladění tak aby padlo do určité skladby.
Podle
mého názoru je koncept ladění zaměřen hlavně na to dostat z každého
jednotlivého bubnu nejlepší tón (který vám sedí). Ale především je potřeba se
držet reality a tak nějak se spokojit s tím co máte. Nejvíce zklamání
pochází z nereálného očekávání a nepochopení skutečnosti, že můžete mít na
dosažení svého cíle špatné rozměry bubnů.
V konečném
součtu každé 2 bubny na které udeříte zároveň vydají nějaký zvuk a může vám to
tak stačit. Ovšem není nic příjemnějšího, něž když znějí spolu jakoby v
„akordu“. A to je v kostce koncept, který se tu snažím vysvětlit. Zahrajte na všechny vaše bubny a ujistěte se, spolu
znějí melodicky, je jedno jestli v terciích,
kvartách nebo kvintách, nezáleží skutečně jak spolu hrají jako celek, spíše než
jako jednotlivé bubny.
Nejlepší
rada kterou mohu nabídnout (kromě poznání svého nástroje) je, že nemusíte znít
stejně jako váš kolega basák/klávesák. Tohle je základní zvukařský princip.
Každý nástroj potřebuje pro svoji srozumitelnost
v nahrávce svůj prostor. Takže pokud basista zahraje notu, která se kryje
s některým úderem do bubnu, musí být barva a tón mezi nimi jiný.
Měli byste vědět na jakém tónu váš buben zní nejlépe. Proč?
Protože když si dáte práci tyto tóny najít, uvidíte to najednou i z hudebního
hlediska. Dvě noty hned vedle sebe (sekunda) zahrané zároveň např. na klávesách
znějí vyloženě špatně a tomu se musíme vyhnout. Hrajte jakékoliv kombinace not
v intervalu 3 nebo 5 not (tercie nebo kvarta) vždy to bude velmi
melodické. Z toho důvodu takto naladěné bubny budou znít v důsledku
vzájemného souznění po úderu lépe a zvuk bude jakoby „větší“. Toto není
naprosté pravidlo, ovšem obecně byste měli vyzkoušet hrát oběma rukama zároveň
na všechny kombinace 2 různých bubnů a snažit se naladit
tak, aby při úderu zněli všechny kombinace jako akord. Myslete na tento typ
věcí když přelaďujete soupravu pro jiný prostor.
Je třeba zdůraznit, že zde nejde o to naladit bicí do tóniny (akordů) v které se
skladba hraje, ale dostat soupravu do souladu. Ačkoliv když máte čas při
nahrávání ve studiu, můžete vyzkoušet ladění podle tóniny skladby a určitě zjistíte, že výsledek je super. Ale kdekoliv jinde
stačí najít ladění, které se hodí pro váš hudební styl a modelu vašich bubnů.
Například, já vím, že moje bicí nejlépe hrají
naladěny takto:
10"x 9" tom: Dis
12" x 10" tom: Ais
14" x 12" floor: F
16" x 14" floor: C
22" x 16" kick: hrací
blána - F (o oktávu níž než 16" floor tom), rezonanční blána - E
Hlavní malý buben 14" x
6" YAMAHA Anton Fig: G nad 10" tomem (D#), obě blány stejně.
Zjistil
jsem to přesně podle všech kroků, které jsem zde uvedl. Také mi to může pomoci
rychle naladit celou moji soupravu poslechem těchto tónů a doladěním
příslušných bubnů na jejich výšku.
Rezonance - (navzdory ladícímu úsilí)
Zdá
se mi, že ve studiu jsou některé frekvenční křivky, které se zvukaři snaží na
bicí prosadit. Bubeníci často mluví o
nestejném přirozeném charakteru jejich bubnů. Fakt
je, že se rezonance u všech bubnů nezdá stejná.
Pokud
se více zabýváte akustikou tak víte, že v místnostech
s rovnoběžnými stěnami vznikají "stojaté vlny". To také platí pro konstrukce jako jsou reprobedny
nebo bubny. Tyto problémy se dají překonat zvýšením hmotnosti, rozbití vln,
ztužení nebo přidáním pohltivých materiálů.
. Bubny mají z principu tvaru
válce stěny rovnoběžné ve všech směrech. Pokud mají stejný průměr jako hloubku,
může být problém výraznější.
Frekvence
stojatých vln „f“ může být vypočtena podle vzorce:
f = v / 2d, kde „v“ = rychlost
zvuku, která je 330m/s, "d" je průměr bubnu v metrech.
Jaký to má význam? Buben sám o sobě vytváří velmi
rezonující tón bez ohledu na ladění a je založený na rozměrech a může být
velice silný jakmile blány a ostatní dovolí naladění na tuto frekvenci. Takže u
24“ velkého bubnu můžeme najít rezonanční frekvenci 282Hz, která odpovídá tónům
někde mezi C#4 a D4. zatímco pro 22“ buben je to frekvence 308 Hz, což odpovídá
D4 až D#4. Pokud tento princip aplikujeme na 12" tom, dostanete frekvenci
565 Hz nebo tedy D5 až D#5.
Pokud prostudujete „Frequencies
for equal-tempered scale“ tak zjistíte, že A4 se nachází ve středu
škály a je to poměrně vysoký tón a navzdory všem pokusům udělat zvuk bubnu
hlubší mají přirozenou frekvenci, na které by nejsnáze rezonovali. To je
frekvence na která by se blány nejsnadněji vybudily. Tato „základní“ frekvence
se opakuje v dvojnásobcích, u 22“ je to
308Hz a také silná presence na 154Hz, 616Hz a 1232Hz.
Obvykle jak silná je zeď v závislosti na materiálu ze
kterého je udělaná, má účinek na schopnost vibrovat, vydávat zvuk a může
ovlivnit zvukovou barvu a rezonanci kterou z bubnu slyšíme. To je často
popisováno jako „vřelost“ nebo „ostrost“ zvuku. Atak úderu je zvuk ovlivňovaný
především typem blány a paličky, ale také ekvalizací pokud použijeme mikrofony.
Ale vlastní princip platí, je daný tvarem bubnu a faktem, že se jedná o tuhou
konstrukci a proto je matematicky dáno, že vytváří stojaté vlnění o určité frekvenci.
Ti z vás, kteří se více zabýváte zvučením bicích
poznáte frekvence, takzvané problémové oblasti, které jsou například frekvenční
poklesy v charakteristice mikrofonů na "kopák" a které jinak
hledáte a potlačujete na ekvalizéru.
Toto jsou přirozené průběhy založené na rozměru a ta samá
pravidla platí i pro akustiku prostředí. Některé frekvence jsou jednoduše
vyrušeny, pokud se faktory jako velikost místnosti, tvar a umístění soupravy
sejdou najednou. Protože stojaté vlny se vyskytují ve středu mezí dvěmi
paralelními povrchy, jednoduchým pohybem ze středu můžete najednou slyšet
frekvence, které byly akusticky potlačeny. Umístěním
soupravy do ¼ vlnové délky problematické frekvence (neboli silné
frekvence) vám dá na této frekvenci nejvyšší hlasitost.
Souhrnně, můžete se snažit dostat z bubnu tón – budou ladit.
Ovšem jaká je ta správná nota je těžké určit,, snad jen pokud naladíte na
rezonanční bod (pokud je to předmětem). Tímto dodáme důvěryhodnost myšlence, že velikost korpusu
vytváří tón, ale také se zdá, že ladění na tón je nesmysl. Také pokud nezní stejně ohledně rezonance, mělo by
to pomoci pochopit proč tomu tak je trochu více než jste možná uvažovali
předtím.
Mikrofony -
jak jejich použití ovlivní zvuk
Hraní na soupravu s mikrofony a bez nich je velký
rozdíl. To není výukový program na použití mikrofonů, jde zde jen pochopení
jednoho jednoduchého základního faktoru. Pokud zvučíme soupravu tzv. „na
blízko“, mikrofony můžou a většinou dělají tzv. proximity efekt. Když se
podíváte na mikrofony používané na tomy, vidíte pokles (pozvolný
náběh) frekvenční křivky v basech jako je tomu u většiny
dynamických mikrofonů. Tento pokles lze kompenzovat proximity efektem. Tento
efekt je mnohem menší u elektretových (kondenzátorových) mikrofonů. Proximity
efekt je vlastnost mikrofonu zdůraznit basové frekvence pokud je zdroj zvuku
(blána) velmi blízko membráně a tím i vyzvednout základní basový tón bubnu.
Funguje to i obráceně, tedy když mikrofon od blány oddalujeme basy se postupně
vytrácí (někteří výrobci uvádějí frekvenční
charakteristiku mikrofonu měřenou z různé vzdálenosti od zdroje, kde je
pak tento efekt jasně patný). Když
tedy snímáme zblízka zvýrazníme tak basové frekvence jinak většinou mrtvě
znějících nebo nedostatečně “basujících“ tlumených dvojvrstvých blan.
Z toho důvodu nikdy nekupujte mikrofony jen podle uváděné specifikací nebo
frekvenční křivky (ta je standardně uváděna pro
vzdálenost, kde již proximity efekt není účinný). Mikrofony slyší a
zdůrazňují to co uši nemohou. Experimentujte, protože proximity klesá se
vzdáleností mikrofonu od blány.
O tomto tématu více v budoucnu.
1. I malá změna polohy mikrofonu
(½”)
dokáže udělat velké
změny. Přiblížení blíže k rezonanční bláně má za následek méně definovaný
a více "boom" zvuk.
2. Umístění mikrofonu blízkou
vnitřního tlumení (molitan, polštář, deka, …) ořízne rezonanci a zvýší presenci.
3. Umístění mikrofonu blízko
hrací blány se projeví středovým atakem, vřelost zmizí, ale hluboké frekvence
zůstanou. Pozor nepřibližovat moc blízko!!! zvuk je pak ořízlý nebo hrozí
dokonce zničení mikrofonu.
4. Dvě blány bez díry – 1
mikrofon: Umístění mikrofonu zvenku ke hrací bláně, ale NE směrem nahoru.
Zkuste přehodit fázi mikrofonu, někdy dostanete větší punch/průraznější zvuk.
5. Pokud mikrofon příliš snímá
struník malého bubnu (bzučení), zkuste slepit z kartónu trychtýř kolem
mikrofonu, snížíte tak nechtěné vysoké frekvence nebo alespoň skloňte mikrofon
dolů pod úhlem 35stupňů.
6. Dvě blány bez díry – 2 mikrofony: Přefázování jednoho z mikrofonů
při snímání obou blan (tedy z obou stran) je podmínkou. Výsledný zvuk je pak v rukou zvukaře,
protože záleží jak se oba sejmuté zvuky smíchají.
7. Když nahráváte, vezměte velký kotel/floor tom a položte
ho před rezonanční blánu velkého bubnu, nalaďte kotel velice nízko, snímejte
velkým membránovým mikrofonem.
Triky pro
zvučení malého bubnu
1. Pro
kontrolu přeslechů z hi-hat použijte mikrofon s hyperkardioidní charakteristikou.
Pak musíte brát hi-hat overheadem nebo zvláštním mikrofonem, což může být
výhoda, ale záleží to na filozofii.
2. K zachycení
"prásku" bubnu speciálně pro silové hráče, snímejte spodní blánu pod
struníkem mikrofonem opačné polarity.
3. Příliš
mnoho přeznění: neumisťujte mikrofon tak, aby mířil do oblasti 2 palce od
okraje blány, teda pokud opravdu nechcete sejmou přeznění a nebo pokud
používáte hrací blánu jako je Evan's Genera Snare Batter, Aquarian Studio-X
nebo REMO PowerStroke3, pískované modely.
4. Vyvarujte
se snímání blány příliš z blízka, umístěním 2-3 palce nad a mimo blánu a
namířením na střed získáme přirozenější zvuk.
5. Ve zvuku
není dostatek struníku, pokud je mikrofon moc blízko blány nesnímá ne tolik
"prásku", ale spíš zvuk jako timbales. Silnější úder se rovná ještě
menšímu "prásku". Můžete také umístit mikrofony nad blánu asi 1 palec
přes ráfek a namířit na střed. Takto se vyhneme sejmutím "tepla" a
získáme více z rezonance korpusu.
6. Pokud
nemáme jasně znějící malý buben, umístěte pouze jeden mikrofon obrácené
polarity zespod asi 3 palce od ráfku a vycentrujte ho na strunění.
Koupě
bubnů - 10 kroků ke spokojenosti
Na světě je spoustu výrobců, kteří dělají dobré, kvalitní
bicí soupravy. Je ale těžké nebýt zaujatý proti některému výrobci. Nejlepší
cesta jak vybrat dobrou soupravu je opravdu jít a vyzkoušet vše co můžete. Ale
to neznamená že v každém obchodě musíte na každou soupravu zahrát sólo. I pouhý
jeden dva údery vám o bubnu řeknou hodně. Potřebujete logický přístup, přijít s
čistou myslí, hlavně POSLOUCHAT, vzhled je až na druhém místě. Věřím, že
začnete zvukovým aspektem, ne vizuální stránku, povrchovou úpravou nebo jménem
značky. Když udeříte do bubnu, mozek si to
přebere a odpoví vám: "líbí se mi" nebo "nelíbí se mi".
Toto je nebo není závazná informace. Věřte nebo ne, je tu mnoho dalšího ke
zvážení a trochu vědomostí toho hodně objasní.
krok
1 - okolní prostředí: Pokud je v
obchodě na podlaze dlažba a velké prosklené výlohy, zvuk soupravy bude ostřejší
a otevřenější. Pokud je v prodejně na podlaze koberec, zvuk bude trochu
mrtvější nebo oříznutější s menším dozvukem. Pokud bude postaveno více souprav
těsně vedle sebe, budou se všechny po úderu rozeznívat a tím také tlumit
rezonanci a basové frekvence. Takže se musíte soustředit na buben na který
hrajete. Mozek potřebuje nasměrovat a vy mu to musíte poskytnout.
krok 2 - zvuk: Pokud procházíte obchodem od bubnu k
bubnu, zvažte pomocí vizuální prohlídky co vlastně opravdu slyšíte. Pokud je
totiž buben v rohu místnosti, bude zatlumený zvuk rezonanční blány a zvýrazní
se nižší středy a basy. Pokud je buben na otevřeném prostoru, platí to
obráceně, zvýrazní se vyšší středy, zvuk se ztenčí a budou mu chybět basy. Podívejte
se na blány, jestli jsou stejné jako na předešlé zkoušené soupravě, jsou-li
pískované nebo čiré, netlumené/tlumené, jednovrstvé/dvojvrstvé, nové/ohrané,
mají-li vytlučené důlky, atd. Blány a okolní prostředí má na zvuk obrovský
vliv. Ladění je číslo jedna. Ve většině obchodů mají soupravy rozladěné,
protože se jejich místnost s bubny stává víkendovým centrem pro mládež. Blány v
obchodě bývají na soupravě dlouho, ale většinou nejsou poškozené. Takže je
nalaďte. Vypozoroval jsem, že barvu soupravy definuje 12" tom a velký
buben, takže doporučuji se zezačátku v širším výběru zaměřit na tyto dva bubny
a tak vybrat několik souprav, které se vám líbí do užšího výběru. Malý buben je
samostatná záležitost. Většina prodávaných malých bubnů v obchodě je naladěná
příliš vysoko, nechápu proč. Vypněte strunění na všech okolních malých bubnech
a vezměte si buben, který chcete "proklepnout" stranou od soupravy.
Hrajte buben v sedě a nastavte si výšku bubnu i stoličky, tak jak jste zvyklí a
paličkama vašima paličkama, které jste si prozíravě přinesly sebou.
krok
3 - přemístění: Nyní, když máme v hlavě tyto akustické záležitosti,
neztrácejte příliš mnoho času nějakým sólováním a vyvarujte se hraní na činely.
Vaše ucho se v několika minutách unaví a přestane tak bystře vnímat rozdíly.
Pár úderů na každou soupravu, hned přejít na další a věřit svému instinktu a
uším. Člověk (to je předpoklad) měl milióny let na jejich zdokonalení, vědí víc
než vy! věřte jim! Jak budete přecházet od soupravy k soupravě, dělejte si v
hlavě poznámky co se vám na zkoušeném bubnu oproti jinému líbí nebo nelíbí.
krok
4 - zapomeňte na cenu, výrobce, dřevo konstrukci a povrchovou úpravu:
Nevím jak to dostatečně zdůraznit. A ano zapomeňte na svůj rozpočet, no dobře,
rozpočet řešte až na závěr, až budete mít jasno v tom co se vám líbí, pak
budete takovou soupravu hledat v kategorii, kterou si můžete dovolit.
krok
5 – poznámka k obsluze: Řekněte v
obchodě, že uvažujete o koupi nové soupravy. Dobrý zkušený obchodník se vás
začne vyptávat na řadu otázek. Buďte zdvořilý a odpovězte jak nejlépe můžete,
ale snažte se najít taktní způsob jak prodavači říct, že teď jeho pomoc
nepotřebujete. Řekněte mu, že k tomu chcete opravdu přistupovat jak je to jen
možné nezaujatě, pokud nebude souhlasit, tak to okolo jen trochu
"očichejte". Zeptejte se na jeho jméno a řekněte mu, že se určitě
ještě ozvete až si ujasníte některé věci nebo budete mít nějaké otázky.
Vysvětlete, že chcete vědět jaké soupravy jsou momentálně v obchodech k
dispozici a že byste rádi věnovali trochu času systematickému prozkoušení
nějakých věcí. Protože jinak vás bude prodavač považovat za namistrovaného
výrostka. Krom toho, oni vlastně vůbec nechtějí zjistit úroveň vašich znalostí
a to je podle mě to legrační. Navíc, protože jste se k tomu chystali dopředu,
tak jste si prozíravě přinesli svoje paličky a ladící klíč. Takto prokážete
profesionální zájem a nebudete budit dojem pouhého impulzivního jednání. Pokud
z nějakého zvláštního důvodu je tam souprava s nějakým nestandardním typem
ladících šroubů zeptejte se na klíč, když ho potřebujete, prodavače.
krok
6 – přečtěte si Bibli
ladění: Je tam ke zvážení vysvětlení jak ladit bubny a
detaily o konstrukci bubnu. Pak by se vám nemělo stát, že poničíte blány na
zkoušené soupravě, vyzbrojí vás to velmi důležitými informacemi a nasměruje vás
k nejlepším výběru. Měli byste si také pročíst článek Dřevo
na výrobu bubnů.
krok
7 - vezměte v úvahu vše dohromady: Je
nepředstavitelně těžké dát všechny tyto faktory a srovnávat tak jabka a
jabkama. Větší bubny, různé blány, různé umístění a to je jen málo z toho, co
ovlivňuje zvuk a co je třeba vzít v potaz. Pokud jste už četli BIBLI ladění,
tak víte kolik faktorů hraje svou roli v tvorbě zvuku. Měli byste zvážit a
především se zeptat sami sebe, jestli výměnou blan se dostanete o něco blíž k
tomu co se vám líbí nebo ne. Zmínil jsem ladění? Můžete také vzít 12" tomy
ze 2, 3 nebo 4 souprav a sestavit je na
jednom místě k tomu, na který jste se zaměřili. Pokuste se je naladit všechny
na stejnou výšku, hrací o rezonanční blány. Upevněte je do stejné úrovně. Zeptejte se prodavače, jestli se nechce připojit,
stejně už je zvědavý. Požádejte ho ať zahraje na bubny a vy se projděte po
místnosti a párkrát se zastavte na různých místech. To srovná trochu vliv
prostoru a přinese několik faktorů zároveň. Zdá se to podivné? Nemělo by!
Budete hrát pro posluchače a ne moc jich bude moci sedět s vámi na stoličce.
Takže je velmi důležité vědět co uslyší oni.
Zopakujte toto všechno s kopákem a bubínkem a
budete překvapeni, jak rychle váš mozek zareaguje a odpoví: "to se mi
líbí" nebo "to se mi nelíbí".
krok 8 – hardware: Pak
upevněte bubny na jejich příslušné originální stojany a poslouchejte, jestli se
nějak změnil jejich zvuk. Zkontrolujte jaký má na zvuk vliv, když buben
posunujete po rameni držáku /hlavně u starších systémů
uchycení skrz buben jako měl Sonor, Pearl, Yamaha a třeba taky AMATI :-) /.
Věnujte pozornost možnostem nastavení soupravy. Ergonomika může ohromně
ovlivnit vaši hru. Vyhněte se nastavování soupravy, tak jak ji má nastavenou
jiný bubeník. Nastavte vše tak, aby jste byli schopni bez problémů hrát všechny
bubny vyrovnaně a do středu a paličky nedrželi pod příliš velkým úhlem s
plochou blány. Pod příliš velkým úhlem budete mít tenký zvuk a můžete zničit
blánu. Příliš malý úhel naklonění, kdy můžete snadno trefit ráfek není moc
dobrý na tomech, ale naopak to může být dobré u malého bubnu.
Pedál na basový buben by měl být komfortní.
Možnosti nastavování je věc jiná, ale pro tento moment se ujistěte, jestli má
palice pedálu stejnoměrný průřez, je ze stejného materiálu a jestli dopadá na
středu velkého bubnu. Zmínil jsem ladění? Má otvor v přední bláně? Je
zatlumený? Nevěřte zvuku velkého bubnu, když na něj udeříte rukou, není stejný
a není stejný dokonce ani když udeříte v ruce drženou palicí od pedálu.
Stojany. No nemíním se tu na ně příliš zaměřovat,
snad je to, že pokud jdou nastavit a drží v poloze jak jste zvyklí a zdají se
vám dobré, udělejte si o nich v duchu poznámku, protože samozřejmě můžete
mixovat jakýkoliv stojan s jakoukoliv soupravou. Říkáte: svatokrádež!?! Ani
nápad! To je realita, je to legální a není tu žádná stojanová policie. Ale je
tu kvalitativní dozor. Většina nabízených souprav má nekvalitní mechanizmus
napínaní struníku, mušle a úpravu povrchu korpusu. Musíte se rozhodnout s čím
se dá žít.
krok
9 – rozpočet: No a teď, když už máte
všechno přebráno a roztříděno, nenechali jste se ovlivnit ani rozpočtem ani
značkou ani barvou nebo povrchovou úpravou, zapomněli jste vše o dřevě a řídili
se všemi mými dalšími radami(?), jste už hodně blízko tomu co máte v mozku
implantováno jako ideální bicí soupravu. Tak a teď začíná skutečná práce. Vaše
práce teď bude vrátit se zpět a získat o vaší "ideální soupravě" co
nejvíce informací a parametrů a pak podle nich hledat soupravu ve vaší cenové
kategorii. Protože znáte váhu všech faktorů ovlivňující zvuk, můžete začít s
porovnáváním, laděním a nastavování a ušima už snadno zjistíte, jestli slyšíte
rozdíl ve dřevě, blanách, konstrukci, atd. nebo ne. A
to je ten nejdůležitější faktor. Viděli jste všechny ty diskuse o dřevě a jeho
zpracování, ale poznáte to vlastním uchem?
krok
10 – nákup: Když je pro vás
rozhodující cena, zvažte možnost koupi menšího počtu bubnů. Není to tak špatné,
můžete i s méně bubny vymyslet výborné přechody. Přinutí vás to k větší kreativitě.
Také to znamená méně obalů, menší auto a mnoho dalších výhod na kterých se dá
stavět. Pokud s tím nesouhlasíte, rozmyslete se jestli vzít raději kvalitnější
sadu korpusů místo koupě nejlepší řady hardwaru. Zvažte koupi na splátky, ale
já bych nerad platil o mnoho víc za úroky. Spoření je zde ta nejlepší volba! Nechci vám dávat lekci z finančního plánování, ale
podle mě je lepší si chvíli počkat na něco co se vám líbí než jen to na co
momentálně máte. Koupě na protiúčet má výhody, ale ne pro návratnost vašich
investic. Zisk má z tohoto nešťastného podfuku na ten druhý. Ptejte se po
ohraných soupravách, které se vám líbí, hledejte v časopisech a na internetu,
vylepte inzerát s poptávkou na nástěnku v obchodech s hudebními nástroji.
A pár slov na konec, shledávám tuto proceduru
velmi poučnou a já sám, když vyrážím jednou za pár let do obchodů, se podle ní
řídím. Zjistíte kolik je výborných souprav, které nejsou v nejvyšší řadě a
naopak kolik, i přes výbornou konstrukci a marketing, zvukově špatných souprav
objevíte mezi těmi nejdražšími. Nechci tím samozřejmě říct, že drahé bubny jsou
špatné. No ale nakonec, vždyť to poznáte
sami.
Ideální
složení činelů
Zde
nabízím několik rad jak postupovat při výběru činelů. Tyto poučky mě osobně předal
velký jazzman Louis Bellson a myslím, že za těch 35 let se mnoho nezměnily. Ale
výběr se stává složitější, protože v obchodech je stále méně zboží a prodává se
přes internet.
Zasílání
zboží poštou na dobírku má výhody v nízké ceně, ale je celkově v rozporu s
tímto konceptem pro dosažení kvalitního zvuku. Pokud budete činely zkoušet v
reálu a vyzkoušíte jich hodně, zjistíte, že pouze málo lepších činelů zní
stejně.
Protože
váš kamarád nebo bubenický idol používá " MegaBronze 20" dry
Heavy", tak to ještě neznamená, že budete mít s tím samým typem činelu
stejný zvuk. To platí dokonce i když si objednáte ten stejný typ činelu ze
stejného místa.
Mějte
na paměti, že záleží na mikrofonech, místnosti a umístění, no tom jak silně
udeříte, rozměru paličky a tvaru její hlavičky atd. to vše ovlivňuje zvuk.
Takže i když si pořídíte úplně stejné vybavení, zvukové shody nikdy
nedosáhnete. U činelu záleží do kterého místa udeříte, protože to zásadně
ovlivní zvuk.
Zde
jsou rady jak nato:
Hlavní
poučka: Jedno z hlavních pravidel je výběr rychlých (fast) nebo suchých (dry)
činelů do muziky, která má složité schéma s mnoha hudebními pasážemi a rychlými
změnami. Tak ponecháte v celkovém zvuku prostor pro to důležité o čem tato
muzika je. Vyberte zvukově plné (full) činely nebo činely s dlouhým dozvukem do
muziky s jednoduchým schématem s málo změnami a málo nástroji, pomůžete tak
vyplnit prostor.
krok 1 - vezměte svoje
činely (pokud nějaké máte): Vezměte si k vašemu obchodníkovi svůj ride nebo
hi-hat, pokud nějaké vlastníte. Většinou mají vystavené velké množství a můžete
vybírat z mnoha značek i modelů. Pokud obchodník u vás velký výběr nemá,
udělejte si výlet jinam. (Pokud nemáte svůj ride čtěte dále) Ride je důležitý
činel, je to základ bicí soupravy a také základ pro od kterého budete
rozšiřovat vaši stávající sadu činelů.
krok 2 – správný čas:
Navrhuji se prodavače zeptat na čas, kdy je v obchodě liduprázdno a příště
přijít v tuto hodinu.
krok 3 – poznámka k obsluze:
Když přijedete, řekněte mu (zdvořile), že hodláte chvíli zdržet a vyzkoušet si
všechno co mají a požádejte o rady aby se vám lépe rozhodovalo, tedy jestli o
to opravdu stojíte.
krok 4 - vezměte si
"svoje" paličky: Paličky dramaticky ovlivňují zvuk jak bubnů tak
činelů. Váha, materiál, tvar hlavičky, úhel a síla úderu, to všechno přispívá.
Použijte svoje paličky!
krok 5 – zapomeňte na cenu:
Nezabývejte se cenou, je to velmi důležité, více o tom později.
krok 6 – pořadí výběru: Měli byste vybírat
činely v tomto pořadí: hi-hat, ride, první crash, druhý crash, speciální efekty
(china, splash, atd.). Je to také důležité. V případě, že chcete vyměnit
všechny svoje činely, začněte od nové hi-hat, berte to v popsaném pořadí a
nemíchejte nové činely se svými současnými, jinak nedosáhnete dlouhodobějšího
uspokojivého výsledku.
krok 7 – srovnání: Hrajte na
vlastní ride (nebo na ride vybraný v obchodě když žádný nemáte) a na vytouženou
hi-hat a poslouchejte s ostatními činely. Opatrně na výběr činelu "po
paměti" z jiné místnosti nebo prostoru, srovnávejte činely vždy ve stejném
prostředí na stejném místě. Například když je místnost hodně prosklená (okna,
zrcadla), ujistěte se jak zní vybraní kandidáti i v jiném prostředí. Sklo dělá
činely jasnější než jak znějí v otevřeném prostoru nebo ve vykobercované
místnosti s menšími odrazy, kde zase znějí tepleji/měkčeji a nebudou tak sykat.
A teď k otázce rozpočtu: pokud najdete činel který se vám opravdu líbí, ale
nemůžete si ho dovolit, použijte ho jako referenční při hledání zvukově
podobného z cenově nižší kategorie a nebo lépe, našetřete víc nebo kupte raději
míň kusů kvalitních než více nekvalitních. (to se snadno řekne, že?).
krok 8 – záležitost
vzdálenosti: Jakmile zúžíte okruh výběru, nechte na činely zahrát někoho jiného
a poslechněte si činely z druhého rohu místnosti, budou znít jinak. A hledisko,
že bude hrát pro posluchače je velmi důležitý a často přehlížený krok při
pořizování činelu.
krok 9 – buďte soudcem i
porotou: Je to
důležité, nechte prosím rozhodovat pouze svoje uši, zapomeňte co řekli ostatní
lidé, jděte kupovat činel "X", nedejte na rady stylu tenhle typ nebo
značku nekupuj. Budete tak spokojenější, takže si zbytečně nezužujte obzor a
nekupujte nic co jste neslyšeli. Vyslechněte si názory na kvalitu a zákaznickém
servisu.
krok 10 – záležitost věku:
Všechny činely věkem zrají, zvukově měknou - mějte to na paměti. A nezáleží jak
moc nebo jak činely čistíte. Proto byste měli kupovat činely trochu jasnější
než byste vlastně chtěli. Mnoho ostřílených profíků vyhledává starší použité
činely právě z tohoto důvodu, chtějí ten vyzrálý - měkčí tón, jaký všechny
činely časem dostávají.
krok 11 – pozor na únavu: Uši
se snadno přesytí hlasitým zvukem a frekvencemi, které činely vydávají.
Nekupujte činely druhý den ráno po večerním koncertě nebo hned po cvičení.
Nechejte uši odpočinout a nějakou dobu předem nehrajte. Pokuste se projít
výběrem rychle a řiďte se při tom instinktem. Čím pohotověji budete postupovat,
tím více budete ke konci vědět co vlastně hledáte.
(nejsem si moc jistej, jestli je překlad na 100% správnej :o( přece
jenom je to článek odbornějšího ražení a moje angličtina v oblasti fyziky a
akustiky trochu zaostává, proto uvítám jakékoliv vaše připomínky a komentáře, což ostatně platí pro
všechny překlady)
Umístění
Lidé
se neustále ptají na nejlepší mikrofony, dynamické procesory a vůbec jak dostat
ten "nejlepší" zvuk bubnů. Je to velmi těžká otázka a odpověď je
nejasná a složitá, protože svou velkou roli zde hraje akustika. Ale uvedu pár krátkých
myšlenek, které by při práci měli celkem dobře vylepšit váš zvuk.
Ostřílení
zvukoví technici vědí, že absolutně největší vliv na získání dobrého zvuku bicí
soupravy má akustika místnosti. Bubny (a činely) mají svoje cesty jak přenést
charakteristiku místnosti. Místnost může způsobit až to, že budete nenávidět
vaši jinak skvělou soupravu.
Takže
potřebujeme porozumět základům. Téměř většina místností, které nejsou nijak
akusticky "ošetřeny" mají nějaké frekvence které jsou výraznější než
druhé. To je dáno uzly a stojatými vlnami.
Tyto
uzly se v reakci budou vyskytovat na dané frekvenci znova a znova. Návrháři
studií toto vědí a používají věci jako "basové lapače" na odsání
"špiček" ze zvukové vlny, upravují povrchy pro absorpci a difůzi
různých frekvencí, které pomáhají eliminovat problémy s uzlovými frekvencemi
nebo třesoucím se echem, které můžete slyšet když tlesknete rukama (nebo
udeříte paličkou na buben).
Místnosti
které mají stěny navzájem rovnoběžné (kostky, kvádry)
jsou vždy horší než ty, které mají každou stěnu jinak dlouhou s různými úhly.
Všechny materiály mají bod, ve kterém se materiál sám o sobě vybudí/rozkmitá
vlivem energie zdroje a jeho tvaru/konstrukci. Akustičtí návrháři vědí jak
pracovat s těmito materiály k utlumení frekvenčních problémů jak jen to jde
nebo k jejich úplnému zrušení.
Bubeníci
(tak jako ostatní muzikanti a zvukaři) si často neuvědomují, jak velkou to může
nadělat pohromu ve zvuku a v tomto případě konkrétně ve zvuku bubnů.
Basové
lapače zlepší spodní konec frekvenčního spektra přeměnou nízkých frekvencí =
basů na jiné frekvence spektra.
Frekvence
typické pro bubny:
velký
buben: 50Hz to 5.5 kHz, herda do žaludku, zvýšení o několik dB mezi
60-85Hz, plesknutí od 2.5 kHz do 5 kHz, dutý
zvuk má snížení mezi 250-500Hz o několik dB, záleží na ladění. Poznámka:
doporučuje se raději mít trochu "dutě" znějící buben nad jehož zvukem
máte kontrolu, než velmi suchý, hodně vytlumený nebo naopak buben netlumený
vůbec.
činely:
300Hz to 17 kHz; Presence 10 kHz až 14 kHz. Klasicky zvednuto o několik dB na
10 kHz a oříznuto někde mezi 50-450 Hz.
rolničky: 1.5
kHz to 17 kHz (dle perspektivy)
malý
buben: 100 Hz to 12 kHz, střední frekvence na 1 kHz, utaženo na 5-6 kHz
(typicky zvednutá frekvence), prásk na 8 až 10 kHz, spodky od 100 do 300 Hz a
rezonance mezi 800 Hz a 2 kHz.
tomy: většinou mají posílení o několik dB okolo 4-5.5
kHz a pak na 9-10 kHz, oříznutí kolem
500-750Hz na vysokých a středních tomech s tím, že nízké tomy jsou ošetřeny
stejně, ale hlavní část je v nižší části spektra, záleží na ladění soupravy.
Teď,
když jste nastudovali to výše uvedené, máte představu jaké frekvence dodají
bubnu kulaté spodky a tónu hloubku a
jaké problémy můžou způsobit uzly v místnosti.
Takže
úplně prví věc kterou musíte udělat když se vám nelíbí zvuk vašich bicích je
přemístění soupravy v místnosti. Někdy zabere i posunutí o půl metru v jednom
směru, tím se dostanete z místa uzlu a zvuku tím získá na vřelosti.
Ve
velkých otevřených studiích bude dobrý zvukař chodit s tomem po místnosti,
bubnovat na něj a hledat tak místo s nejlepším zvukem, místo kde se pak postaví
celá souprava.
Poznáte,
že mnohdy postavení bicí soupravy do rohu místnosti dramaticky zvedne obsah
basů ve zvuku soupravy (nebo to zhorší, pokud je zvuk moc zahuhlaný).
K
otázce blan, absolutně nejvřeleji znějící blány jsou pískované blány od Remo.
Jejich pískování nevydrží tak dlouho jako u Aquarian nebo Evans, ale zvuk bude
s pískovanými "Removkami" nejméně zřetelný/výrazný.
Velikost
místnosti
Velikost
místnosti hraje obrovskou roli v tom, jak se frekvenční vlny vyvíjení a jaký
rozsah frekvenčních vln se vyvine. Malé místnosti nedovolí vzniknou hlubokým
basovým vlnám, protože se jednoduše do místnosti nevejdou bez obrovského
množství energie k jejich posílení.
Povrch
který vás obklopuje, ve spojení s příslušnými rozměry se buď rozkmitá v
závislosti na rozměrech a hustotě, odrazí vlnu(ny) do opačného směru (záleží na
úhlu), zastaví její další šíření průchodem přes překážku nebo určité zvukové
vlny pohltí.
Takže
nepodceňujte vliv místnosti a umístění soupravy.
Scott
Johnson je "Prof.Sound"
Přezdívky
Prof.Sound dostal od lidí na diskusním fóru pro své vědomosti a čas, který
věnoval popisu umění ladit.
Žije v Indianapolis v USA, hraje od svých 13 let. Vyrostl v Chicagu, v 17 letech vlastnil a provozoval první studio. Je zaměřený na rock, progresivní rock a country. Krátce se osobně učil u jazzového Louis Bellsona.
V roce
1975 se přestěhoval do Nashville. Navrhl a zařídil nahrávací studio pro
společnost Harrison systems, přední společnost zabývající se hudbou, filmem a
produkcí studiové elektroniky.
Navrhl
zapojení pro mobilní zvukařské společnosti, stejně tak i reprobedny a
odposlechy. Pracoval pro nebo v mnoha nahrávacích studiích a stejně tak
pro mnoho špičkových country skladatelů kajících na svých kontech
multiplatinové nahrávky a zlaté hity Zvučil a studiově i živě bubnoval.
Začátkem
80. let opustil hudební průmysl založil společnost,
která je dnes považována za jednu z technologicky nejpokročilejších v oboru
recyklace elektroniky a separace smíšených polymerů.
V roce ‘98 začal pro svoje osobní potěšení znovu hrát a plánuje studio speciálně pro nahrávání bicích zaměřené na lehký jazz a country. Příležitostně stále pracuje a je posedlý stavěním DAW.
Motivace k sestavení Bible ladění bicích nástrojů
Poznámka autora
Muzikální schopnost hrát na bicí nástroje není synonymem pro jejich technické porozumění a naopak nemusíte umět hrát na bicí, ale můžete je naladit nebo vysvětlit jak vzniká zvuk bubnu.
Bible
ladění bicích nástrojů je můj pokus udělat umění ladit bubny srozumitelné,
zaměřit se na detaily, které chybí v jiných materiálech a odpovědět na
časté dotazy.
Nevím samozřejmě vše, ale při nákupu nové soupravy
jsem se setkal s tolika různými dezinformacemi, že sem pocítil nutnost
předat přesné informace o technické stránce bubnů, výběru blan a ladění. Tato
bible je tedy mým pokusem shromáždit všechny tyto informace na jedno místo a za
tu nejlepší cenu, zadarmo.
Hraju na bicí Yamaha
Maple Custom dle vlastního výběru, nikdo mě nesponzoruje. Zjistil jsem, že
kvalita je u Yamahy super, žádné nedostatky ve zpracování. Nejsou to nejvíce
rezonující bubny na trhu, myslím, že je rezonance regulovaná. Naleznete mnoho
profesionálů hrajících na YAMAHA Maple Custom, tak jako spoustu jiných
hrajících na jiné značky. Souprava odráží moje představy o zvuku, který je pro
mě ten pravý. Mám rád jasnost a vřelost javoru. Jasnost to je dobrý příklad
vyjádření zvukové charakteristiky této soupravy, když použijete dělení zvuku na
tří pásma: basy (vřelost), středy (ostrost), výšky (jasnost). Existuje pouze jedna skutečně
výborná souprava a to taková, která vás inspiruje k podání nejlepšího výkonu a
odráží vaši osobnost.
Yamaha Maple Custom,
rozměry 10x9, 12x10, 14x12, 16x14, 22x16. Povrch: Black Maple, pozlacené mušle,
zavěšení všech tomů systémem YESS. Ráfky: lité hliníkové na tomech, javorové na
kopáku, na bubínku dle modelu
Hardware: YAMAHA 800 series
Činely: Paiste Signature
Series
Sound Edge Hi-Hat (14")
Fast Crash (15")
Fast Crash (16")
Fast Crash (18")
Dry Heavy Ride (20")
Flat Ride (18")
Splash (10")
Mikrofony, které většinou používám:
snare
- Batter Side: Shure Brothers SM57-LC;
snare - Resonant Side: Audio Technica ATM3528, Shure SM98 nebo Beyer M101
velký
buben: AKG D112 nebo RE20
tomy:
AKG C418
floor tomy: Sennheiser 421 – 70's series
overheady: Shure SM81-LC's
hi-hat: Audio Technica ATM3528
sluchátka: Beyer 550
Blány:
kopák: většinou Aquarian
Superkick III Coated Batter do páru s Evans Ebony EQ3 Resonant s otvorem 4-1/2”
mimo střed. Ve všech případech používám
tlumící polštář DW zakrývající 15% každé blány.
tomy: různé, ale
většinou Evan’s G2 Coated Batter a G1 Coated Resonant.
Malé
bubny:
14
x 5 1/2 Brass Snare Drum; Manu Katche Signature Model; lité ráfky; blány:
Ambassador Coated nebo Genera Snare, Diplomat Snare Side; ladící metoda č.1
popsaná v této "BIBLI", hrací utaženější než rezonanční.
14
x 6 Maple Snare Drum; Anton Fig Signature Model; dřevěné javorové ráfky z 19
vrstev; blány: Ambassador nebo Evans Coated batter a Ambassador Clear Snare
side; ladící metoda č.2, kde je hrací povolenější než rezonanční, která je asi
o 3 noty výš.
14
x 5 1/2 Steel Snare Drum; Phonic 400 60's éra; blány: Ambassador Coated batter
a Diplomat Snare Side; ráfky ocelové třikrát ohýbané; blány dle výšky ladění,
ladící metoda č.3.
14
x 5 1/2 Steel Snare Drum; Rodgers Dynasonic 60's éra; blány: Evan's Genera
Snare Coated a 200 Hazy Snare Side; ráfky ocelové třikrát ohýbané; blány dle
výšky ladění, ladící metoda č.3.
14 x 3 Brass Snare Drum; Pearl FreeFloat Model; lité ráfky; blány:
REMO Ambassador Coated batter a Ambassador Clear Snare side; laděno tak aby
rezonanční blány byla o 2 noty nad hrací blánou. Na všech svých malých bubnech
používám různě široké tlumící mezikruží.
překlad Sam Jr. 2008 ©